Dojmy z "bankrotujících" Atén

V podloubí s prodejnami značkového zboží na rohu ulic Polytechneiou a Tritis Septemvriou v centru Atén si desítka narkomanů aplikuje heroin do žil. Je všední den, sedm hodin večer, nikdo z početných chodců ale není jejich počínáním pobouřen. "Tihle hoši asi zítra do generální stávky nepůjdou," říkám si.    

Bulvárem Patision postupuji na Plateia Amerikas, pod vzrostlými palmami sedí asi padesát Afričanů. Náměstí okupují celou noc, neboť "druhá směna" v tu chvíli spí na draze pronajatých lůžkách ve sklepeních okolních domů. Za dne otevřou svoje nelegální podomní obchůdky přímo na aténských chodnících, o nabízené kabelky, pásky či ponožky ovšem opět bude jen minimální zájem. "Ti asi také nepůjdou do stávky. Za co by, chudáci, demonstrovali," myslím si.

K TÉMATU: Řekové teď budou šetřit jak diví. Nic jiného jim nezbývá
                    Řekové Němcům: Válečná zvěrstva jste nikdy nesplatili
                    Generální stávka zastavila v Řecku život

Omyl. Když se druhý den protlačuji mezi třiceti tisíci demonstranty (doma na kanapi ovšem demonstrovalo dalších 1 970 000 účastníků generální stávky), Afričané patří k nejhlasitějším v protestním průvodu.

Tlučou do domorodých bubnů, pískají na píšťalky a žádají po Atéňanech toleranci, což plně pochopím za pár hodin, když najdu za stěrači svého vozu výzvu k večerní protičernošské demonstraci. Podpis: "Ku Klux Klan".

Mezi řeckými odboráři veřejného i soukromého sektoru jsou ale Afričané se svými požadavky tak trochu za mimozemšťany, protože stávka hájí "práva řeckého pracujícího lidu". Jinak řečeno, rozmary nevyléčitelných levičáků, kteří se odmítají vzdát 13. a 14. platu, zvýšení věkové hranice při odchodu do důchodu (ta je u některých státních zaměstnanců 53 let, pro ostatní platí hranice 61 roků) či zvýšení DPH o jedno procento.

Nohy na stole

Řecko má při deseti milionech obyvatel dva a půl milionu státních zaměstnanců (Česko 750 tisíc). Hlavně ti ve městě pod Akropolí se prý v práci nepředřou. "Celý den mají nohy na stole. Jejich jedinou prací je, že ráno otevřou dveře a odpoledne je zase zavřou," říká Olga Arapidu, která léta uklízela právě ve státním úřadě. Když už udělají nějaký úřední úkon, tak prý jedině za patřičný úplatek. Alespoň tak to vidí aténský lid. Má to však háček, neboť aténský lid je z velké části placen státem, takže se příliš nenadře a hlavní náplní práce je mu vášnivá kritika stejně nečinných kolegů v sousední státní úřední budově, škole či nemocnici.

Janis Tilios vypráví, jak svého syna Vasila musel celá léta vodit po vyučování do soukromých kurzů, aby si chlapec ze základky odnesl vůbec nějaké znalosti. Ve školách se totiž ustálila zvláštní praxe. Neučí se!

Rozhýbat lékaře, i to žádá vybrat si napřed v bance, prodat olivový háj nebo na lékaře rovnou přepsat svoji chatu na ostrově Evia. Slyším o ženě s těhotenskými bolestmi, kterou lékař nevzal na sál, dokud její manžel nedoběhnul do bankomatu pro požadovaný bakšiš. Jiná žena vypráví o "výhodách" řeckého státního zdravotního pojištění. Rehabilitace po mrtvičce se skládá ze dvou cvičení po patnácti minutách, lázně tady neznají. Poněkud orientální zvyklosti, kterými si Atéňané celá léta vzájemně ztrpčují život.

Tunel v Lyrickém divadle

Dav demonstrantů žádá, ať krizi v Řecku, která může zničit eurozónu, zaplatí kapitalisti. Tečka. Když kradli, ať prý platí. "To, co se stalo ve státě, se v malém stalo u nás v divadle," říká Nikos Tilios, sólista baletu aténské Lyrické scény, státem financovaného divadla. "Loni se zjistilo, že ředitel někam zašantročil 18 milionů eur," vypráví divadelník. Takových záhadně zmizelých milionů jsou v Řecku miliony.

"Aténský lid" hledá viníky třináctiprocentního veřejného dluhu. Za kapitalisty, poslanci, ministry a oligarchy jsou hned další v pořadí aténští Afričané, Pákistánci, Indové, Rumuni, Albánci a Bulhaři. Ve stanici metra Kallithea čeká dav cestujících disciplinovaně za bezpečnostní čárou.

Jeden netrpělivec ji však překročí a je přísně pokárán personálem stanice. "Ty mně nemáš co říkat. Táhni tam, odkud jsi přišel, když neumíš řecky," pustí se napomínaný muž do uniformované stráže stanice.

"Vždyť já mluvím řecky," ohrazuje se hlídač. "Ty jsi Jugoslávec, to já poznám. Táhni domů, užíráš mi z talíře," pokračuje v ataku nervózní Atéňan.

Všemocné řecké odbory odmítají jakékoliv řešení krize na úkor pracujícího lidu. A jak se zdá, v Aténách jsou v odborech i holubi, neboť i v době krize dostalo holubí hejno na náměstí Plateia Amerikas k obědu celé bochníky tradičního bílého chleba.

Foto: Ivan Motýl