Pedofil o sobě promluvil. Díky za odvahu

Pedofil Petr svěřil TÝDNU svůj příběh. Poznala jsem prostředí, ve kterém žije, vím o škole, ve které učí, znám jeho jméno a mohla jsem ho zády k objektivu vyfotit. Petr šel s kůží (byť pozměněnou a anonymně) na trh, aby prý lidé věřili, že pedofil může být "normální" člověk bez zločineckých spádů. Chtělo to odvahu.

Před dvěma lety na podzim napsal Petr email do redakce, kde jsem tehdy pracovala, reagoval na článek, který se pedofilů týkal. Pod přezdívkou Kasz se rozhořčoval - ale s použitím mnoha inteligentních argumentů - nad tím, že média informují o pedofilech pouze jako o pachatelích trestných činů. "Pojďme s ním udělat rozhovor, ať nám to teda vysvětlí," řekli jsme si.

Petr byl pro, ale chtěl "mluvit" jen přes email nebo ICQ. Trvalo několik týdnů, než jsem ho přemluvila k osobnímu setkání. Pod podmínkou naprosté anonymity. V anonymní Praze.

Na návštěvě u pedofila

Po dvou letech přišel od neúnavného Kasze další email. A zase mě "dohnal". Tentokrát v redakci Týdne. Chtěla jsem napsat jeho příběh, ale už jsem se nespokojila s anonymním setkáním...  Po pár týdnech občasné korespondence se Petr rozhodl. "Zvu vás do města, ve kterém žiju, ukážu vám, kde bydlím, seznámím vás s lidmi, kterým jsem se svěřil, včetně maminky mé současné lásky," napsal mi Petr.

Když jsme pak seděli u něj v garsonce i s paní Hanou, matkou jedenáctileté Markétky, které se Petr před rokem se svou orientací svěřil, pronesl Petr pateticky. "Když jsem se vám svěřil, dal jsem vám své srdce na talíři a podal vám nůž." Nejdřív mi to přišlo směšné, mívám z takových převelikých slov osypky, ale pak mi došlo, že mi vlastně fakt naložil docela těžký náklad. Když ho prozradím, zničím mu život. Nemůžu si vzpomenout, kdy mi naposled někdo tolik důvěřoval... 

Ilustrační foto: Profimedia.cz