Terapie rozhovorem

Když Eva Krejčí vyprávěla, jak její pětiletý syn pravidelně plakal před fotbalovým tréninkem, dost mi zatrnulo. I z toho, že mu fotbal vybral otec s vidinou, že by, až vyroste, "mohl hrát někde ve třetí lize v Německu". Prý se tak dají vydělat slušné peníze.

Kuba už po třech letech sportovního drilu nepláče, na fotbal sice stále chodí - ale k srdci mu nepřirostl. Radši čte knížky a nedávno dokonce vyhrál soutěž v recitaci. Po konzultaci s dětskou psycholožkou Jakubův otec ubral z nároků. Snad pochopil, že o směřování dítěte nerozhoduje rodič, ale především přirozený talent, dovednosti a zájmy potomka.

"Slušné peníze" si naopak vydělává čtyřiačtyřicetiletý Petr. Jenomže ani on rodičovská očekávání nesplnil. Plánovanou vědeckou kariéru vyměnil za podnikání. Ovšem peníze v očích Petrových rodičů - oba jsou vědci - nic neznamenají. Petr se proto dodnes potýká s nepřijetím, a aniž by to kdokoli z jeho bezprostředního okolí tušil, bere antidepresiva a má potíže se spánkem.

Petr v článku sice vystupuje se změněnou identitou, ale když jsme text autorizovali, ze své velmi konkrétní výpovědi nezměnil takřka nic, jen drobnosti, kvůli kterým by byl identifikovatelný mezi přáteli a lidmi ve firmě. Pokud si však článek přečtou jeho rodiče, budou mít stoprocentně jasno a dozvědí se něco, co jim ani v dospělosti nebyl jejich syn schopen říct. To riziko si Petr uvědomuje. Zřejmě těch nevyslovených slov bylo příliš.

Mamince Jakuba jsem také nabídla skrytou identitu. "V nejhorším bude doma scénka," mávla rukou. "Je to všechno pravda a ta se špatně snáší. O to víc, když je to černé na bílém. Hlavně, kdyby to nějakým rodičům otevřelo oči,"  říkala odvážně.

Psychoterapeutka Věra Gabrielová při rozhovoru k tématu zdůrazňovala, že základním předpokladem, aby dítě bylo šťastné a v pohodě, je dobrý, vřelý a otevřený vztah s rodiči. A oproštění od jakýchkoli představ a ambicí. To, aby rodiče zapomněli na sportovní výkony, korunky miss i akademické tituly a svoje dítě milovali, jaké je.

Sama má tři děti. Do ničeho je netlačila, kroužky jim vybírala podle toho, co je bavilo, a podle toho, jak se choval trenér či učitel na hudební nástroj. Nejstarší teď studuje architekturu, dcera se chystá na medicínu a nejmladší syn prý uvažuje o právech. Rozhodli se tak úplně sami.

Ilustrační foto: Lucie Pařízková