Stát se na malé diabetiky vykašlal

Poslední dny z různých médií slyším a čtu zprávy o tom, že rodiče diabetických dětí nedostávají od státu příspěvky na péči. Informace alarmující pravděpodobně jen pro ty, kterých se týká. Jinak tu přece máme spoustu zajímavějších zpráv, co kde řekl Topolánek, jak se špatně vyspal Klaus, co zas urazilo Paroubka.

Možná to tak vážně je, a právě proto se téma diabetiků tak dotýká mě - protože sama jsem životně závislá na inzulínové pumpě. V červnu loňského roku se mi ozval mně neznámý pan Šarocký. Dostala se k němu informace, že jsem třiadvacet let diabetička, a napadlo ho, že konečně bude jeho případ někoho zajímat.

Začali jsme si psát. A já jsem se dozvěděla o jeho čtyřleté Simonce, která je taky na inzulínové pumpě. Pan Šarocký mi zoufale popisoval sociální situaci. Nechápal, jak je možné, že posudkový lékař uznal jeho dceru - aniž ji viděl - za osobu, která nepotřebuje žádnou péči, a nepřiznal jí ani první stupeň závislosti.

K TÉMATU: Nová inzulínová pumpa chrání před hypoglykémií
                    Vědci zachránili deseti diabetikům nohu kmenovými buňkami

Ani já jsem to nepochopila. I podprůměrně inteligentní člověk, který někdy viděl diabetika s pumpou, ví, že čtyřleté dítě s tímto handicapem se samo neoblékne (může si pumpu z břicha vytrhnout). Samo si nepřipraví jídlo (neumí odhadnout správnou dávku). Samo si nezměří glykémii (pakliže tedy po čtyřletém dítěti nechceme, aby si samo odebralo krev). A především si nikdy nemůžeme být jisti, že když takové dítě nemáme chvíli pod dohledem, tak stále ještě žije.

Pokud totiž dostane diabetik těžkou hypoglykémii, může ležet třeba za pět minut na zemi v kómatu. Ani se mi nechtělo věřit, co mi pan Šarocký všechno napsal. Pomohla jsem mu zkoncipovat dopis ombudsmanovi a spokojeně jsem si zamnula rukama. A bohužel jsem celou záležitost pustila z hlavy, tak moc jsem si byla jista výsledkem.

Očekávala jsem, že posudkový lékař po intervencích z úřadu veřejného ochránce práv změní stanovisko, zjistí si něco o diabetických dětech a uzná svůj omyl. Včera jsem si pustila Radiožurnál a došlo mi, jak moc jsem se pletla. Zprávy o tom, že tito rodiče nemají šanci, že by jim někdo pomohl, mě eufemisticky řečeno zarazily.

V tu chvíli mi přišel mail. Pan Šarocký mi poslal odpověď zástupkyně ombudsmana Jitky Seitlové. Sdělila, že žádný zákon překročen nebyl. Doufám, že novelizaci příslušného zákona nakonec neurychlí nějaká tragická událost. (Nepředpokládám, že by si z toho někdo udělal předvolební trhák, rodičů diabetických dětí je oproti důchodcům či matkám na mateřské dost málo). Jinak mají ovšem poslanci spoustu pochopení. Poslankyně Páralová dokonce dala manželům Šarockým písemně za pravdu. To jim opravdu hodně pomůže.

Foto: archiv Týdne