Slunce a moře, vybraná jídla a lahodné nápoje, či fascinující historické památky - to vše je úžasné, ale pro mnoho lidí mají tato tradiční místa pro trávení dovolených jen omezenou přitažlivost. Proto nyní v Japonsku vyšlo první číslo časopisu Dark Tourism zasvěceného fenoménu takzvané temné turistiky. A na svých 96 stránkách nabízí morbidnější varianty destinací pro ty turisty, kdo se chtějí ponořit do mizérie, zkázy a smrti, napsal zpravodajský server The Times.
Takto zaměřeným turistům Dark Tourism doporučuje, aby se vydali do leprových kolonií, strávili dovolenou ve válkou poničeném Čečensku, anebo vyrazili na jednodenní zájezdy do měst zamořených radiací po katastrofě japonské jaderné elektrárny Fukušima.
V časopise jsou namísto dívek v bikinkách na zlatých plážích k vidění spíše fotografie zachovalých mrtvých těl, či průvodce po místech hrobů japonských vůdců, kteří byli coby váleční zločinci oběšeni po druhé světové válce.
I Japonsko tak naskočilo na celosvětovou vlnu zájmu o turistiku, která je známá jak "thanato-turistika" podle řeckého slova Thanatos označujícího boha smrti.
Jeden z přispěvatelů časopisu, profesor turistických studií Akira Ide, řekl: "Chceme, aby lidé zažili i temné stránky - či nevyhnutelné vedlejší následky - moderního průmyslu prostřednictvím cestování. A chceme pomoci tomu, aby temná turistika i v Japonsku zapustila kořeny."
Z historického hlediska není temná turistika ničím novým, jak dokazuje řada popisů 
sváteční atmosféry, jež často doprovázela veřejné popravy, stejně jako existence muzeí zasvěcených potopení Titaniku, holocaustu či jaderným útokům na Hirošimu a Nagasaki.
Úvodní číslo časopisu popisuje mimo jiné hřbitov Fontanelle v italské Neapoli s tisícovkami lidských lebek a přináší také článek ředitele muzea v indonéské provincii Aceh zasvěceného cunami v Indickém oceánu v roce 2004.
Nabízí také zájezd po vylidněných městech v evakuační oblasti kolem jaderné elektrárny Fukušima společně s mapou a Geigerovým přístrojem na měření radiace. A končí foto-seriálem zasvěceným práci německého lékaře Günthera von Hagense, který uchovává a rozřezává lidská i zvířecí těla tak, aby byly vidět jejich vnitřní orgány.
Šest stránek je také věnováno bývalé leprové kolonii na jednom z japonských ostrůvků, kde ještě v roce 1996 byli nuceně zadržováni v karanténě lidé, kteří se touto chorobou nakazili. V té době přitom už byla tato nemoc dávno léčitelná.
