Deset tipů, co neminout v Jižním Tyrolsku

Tyrolská pečlivost a italská pohoda, pořádek, jistota sněhu přinejmenším na sjezdovkách a více než dostatek slunce jsou mix, který čím dál více boduje i u českých lyžařů. Zde najdete 10 tipů na osvědčená i méně známá místa Jižního Tyrolska včetně zajímavostí a zážitků, které mohou tamější lyžařský pobyt zpestřit.

Horská chata Bella Vista (Schnalstal, it. Val Senales)

Schnalstal na jižních straně hřebene Ötztalských Alp se vzpíná na konci klikatého údolí, proslaveném Ötziho mumií a dostupného přes Brenner a Merano. Malá vesnice Kurzras s pár hotely a apartmánovým komplexem zaručuje, že tu zvláště ve všední dny zimní sezóny panuje klid. Stanice visuté kabiny je jen pár kroků odtud a při ubytování v horském hotelu na vrcholu Grawandu, nejvýše položeném v Alpách, vstáváte z postele rovnou na sjezdovku.

Ve vysokohorském srdci areálu leží bývalá celnice, dnes horská chata Bella Vista alias Schöne Aussicht, celoročně hojně využívaná turisty a alpinisty. Leží v blízkosti nádherné červené sjezdovky Hintereis přímo naproti ledovci pod Grawandem, nejvyšším vrcholem areálu, a je zároveň zdejší nejlepší zastávkou na oběd. Starobylý dřevěný a trochu stísněný interiér doplňuje výborná tradiční kuchyně. Další specialitou chaty je údajně nejvýše položená venkovní sauna v Evropě (2 845 m) a iglú, v němž je možné za 145 EUR na noc přespat i s bohatou večeří, snídaní, dopravou a využitím zdejšího horského wellness. Více informací naleznete na http://www.schnalstal.it/.

Safari Helm-Rotwand

Na severovýchodě Dolomit se nenápadně rozrůstá původně malá lyžařská oblast s velmi kvalitními sjezdovkami a ještě slibnějším potenciálem do budoucna.

Největší areál Helm (it. Monte Elmo, 21 km sjezdovek) se zdá být drobkem, ale nabízí hned tři pětikilometrové sjezdy, z čehož jeden je poctivě černý. V atraktivitě jej následuje přes údolí se zdvihající Rotwand (it. Croda Rossa), jehož černá sjezdovka svou strmostí předčí jakoukoliv jinou široko daleko a dvě řídce navštěvované červené jsou potěšením pro každého, kdo své oblouky rád roztáhne do šíře. Oba areály se přitom mají již v brzké budoucnosti propojit lanovkami, už dnes je však možné oba projet jako malé safari a tříkilometrový úsek mezi Sextenem a Moosem, nástupními vesničkami do areálů, absolvovat skibusem.

Nenápadné hnízdo legend (Sulden, it. Solda)

Na konci světa pod ohromujícím masivem Ortleru ležící Sulden již není pro Čechy neznámým střediskem a díky loni dokončenému zasněžování se stává jedním z těch, na něž je spolehnutí již pro podzimní listopadovou návštěvu. A samozřejmě i pro případnou pozdně jarní - sezóna v kotlině pod Schöntaufspitze končí až začátkem května.

Jihotyrolský Sulden býval součástí rakouského mocnářství, a tak nepřekvapí, že se tu objevuje i rodák z Čech - Julius Payer, voják, kartograf, horolezec i polární badatel, který zde již v letech 1865-68 podnikl více než dvacet prvovýstupů a měl zřejmě zásluhu na tom, že sláva Suldenu byla tehdy srovnatelná s Chamonix a Zermattem. Dodnes je po Payerovi pojmenován jeden z vrcholů i chata na hřbetu Ortleru.

Ten se stal za první světové války nejvýše položeným bitevním polem, na jeho vrchol dopravili vojáci dokonce dělo. V kuriozní válce proti nepříteli i proti přírodním živlům razili Rakušané dvoukilometrovou štolu na téměř třiapůltisícový vrchol Hohe Schneid, aby vyhnali Italy z jejich pozic.

Ačkoliv Reinhold Messner není přímo ze Suldenu, přivedl sem v polovině 80. let stádo jaků a má tu podzemní muzeum zasvěcené sněhu, ledu a polárním výpravám, v jehož středu stojí symbolicky Ortler. V jačí restauraci naproti muzeu si za zhruba 15 EUR můžete na jakovi pochutnat. Více informací naleznete na http://www.ortler.it/

Pohádka o Laurinovi (Karersee, it. Carezza)

Jezero Karersee najdete v jihotyrolských partiích Dolomit na jihozápadě pohoří, vzdáleno asi 20 minut autem z dálnice u Bolzana. Krajinu tu modelují především dva skalní masivy - zmíněný Rosengarten a rozložitý a známější Latemar. Vesničkám vévodí úpravnost, dřevěné balkóny, sedlové střechy a malé rodinné penziony i pokoje v soukromí.

Podle legendy mají skaliska Rosengartenu v Dolomitech výsostné postavení - vznikla totiž z růžové zahrady trpasličího krále Laurina. Ten žil se svými květinami a s pláštěm, díky němuž se mohl stát neviditelným, vysoko v horách. Při souboji o nevěstu s rytíři z údolí jej však jeho zahrada prozradila - podle sešlapané trávy jej protivníci dostihli, strhli plášť a zdrcený Laurin nechal ze zlosti celou zahradu zkamenět, aby nebyla vidět ani ve dne, ani v noci. Při svítání a soumraku, na které ve své klatbě zapomněl, se pak Rosengarten barví do růžové a rudé jako jeho někdejší zahrada.

Nástupním místem do „nového" areálu Karersee je vesnička Welschnofen ve 1 200 m n. m., odkud vyjíždí vzhůru k úpatí Rosengartenu dvousedačka. Tam se nad hranicí lesa rozlévá několik variant příjemně strmých červených sjezdovek s až 600 m převýšením, obsloužených dalšími sedačkami. Odtud se táhnou modré sjezdovky po lesních mýtinkách podél čtyř dalších vleků směrem k průsmyku Karerpass. Ještě kus před ním je druhé epicentrum rodinného areálu s páteřní krytou 4sedačkou (Paolina) a sjezdovou autostrádou, měnící svůj sklon od počátečního padáčku až po plošší dojezd, kde jsou i cvičné vleky. Od nástupní stanice 4sedačky Paolina nově stoupá moderní kabinková lanovka přímo do průsmyku, za nímž se otevírá pohled do sousedního údolí Val di Fassa, jehož skipas platí i zde. Ze sedla pak vybíhá nově instalovaná 4sedačka Pra di Tori s červenou a modrou variantou trati. Celkem 40 km sjezdovek tak obepíná mohutný Rosengarten. Více informací na http://www.carezza.it/

Lyže, sáňky a výhledy (Seiser Alm, it. Alpe di Siusi)

Čím dál více lyžařů se rádo odchyluje od rutinního režimu od devíti do pěti hodin na svahu. Není za tím jen větší lenost, ale i úspěšná snaha středisek přilákat hosty na pestřejší paletu aktivit, kombinující lyžování s méně namáhavými sporty, relaxací, ba i kulturou. V Jižním Tyrolsku je oázou lyžování na půl úvazku Seiser Alm.

Seiser Alm je jedna velká louka, která má pro „měkčeji" pojatou zimní dovolenou hned několik předpokladů - nezáludný terén, rozmanité mimosjezdařské možnosti a koneckonců i klid. Horská silnice, která na náhorní plató vede, je pro běžný provoz uzavřena - hlavní dopravní spojení zajišťují kabinkové lanovky ze St. Ulrichu v údolí Gröden a z vesničky Seis na úpatí Schlernu. Tento mohutný skalní špičák je spolu s rozložitými „zády" masivu Sassolungo hlavní pohledovou dominantou Seiser Almu. Celá louka se rozkládá nad hranicí 1 800 m n. m., a je tak i velmi spolehlivá co do přírodního sněhu, který na sjezdovkách - jak jinak - jistí i artilerie sněžných děl.

Ještě více si tu dopřeji příznivci „měkkých" sportů. Několik sáňkařských drah se spouští z pahorků Puflatsch, Spitzbühl, Monte Piz nebo Florian - a měří od jednoho do pěti kilometrů, cestu vzhůru přitom mohou usnadnit lanovky. Chapadlům civilizace se můžete snadno „ztratit" výšlapem na sněžnicích mimo značené cesty (raději však se znalým guidem). Louku křižuje i 60 km běžeckých okruhů, vždy se dvěma až čtyřmi upravenými stopami a ještě dráhou pro skating. Luxusní servis pro běžkaře doplňuje zázemí v horní stanici kabinky ze Seisu s převlékárnou, skříňkami a sprchou.

V létě na Seiser Almu trénují maratonští běžci z Keni. Více informací naleznete na http://www.seiseralm.it/

Nejdelší sjezdovka Jižního Tyrolska (Plose)

Cesta do Dolomit vede obvykle okolo starobylého Brixenu, který ještě - díky své poloze hluboko v údolí Eisacktal i svému městskému tepu - lyžařskou atmosférou zrovna nesálá. Kdo odtud nezamíří do niternějších oblastí Dolomit, nalezne ale chutnou porci vesměs červených sjezdovek již zde, či lépe řečeno v nejbližším okolí. Brixen pak může posloužit pro kulturní a relaxační vyžití. Žádný konec světa, jakým býval v době exilu Karla Havlíčka, ale turistické letovisko, kam jezdí na dovolenou třeba papež Benedikt XVI.

V brixenském okolí leží tři lyžařská centra, jejichž králem je Plose, zdvihající se přímo nad městem. Vyniká největší rozlohou - sjezdovky se vlní po slunných pláních vrcholů Plose a Pfannspitze - i největším převýšením. To nejvíce využívá černě značený, ale co do sklonu „jen" středně obtížný 9kilometrový sjezd Trametsch, překonávající cca 1 400 výškových metrů. Začíná u horské chaty na vrcholu Plose, a to nejprve mírným, jemně členitým terénem a občasnou rovinkou. Jakmile se u horní stanice kabinky z údolí zanoří do lesa, přichází jeho nejstrmější, ale bohatě široká pasáž. V druhé polovině svahu přibude serpentin a ubude na sklonu a v příjemném a rychlém rytmu dorazíte až k údolní stanici kabinky. Více informací naleznete na http://www.eisacktal.info/

Sella Ronda XXL

Před sto lety trvalo Peteru Böttlovi dva dny, než na lyžích zbrázdil svahy čtyř průsmyků a čtyř údolí okolo stolovitého masivu Selly. Ne moc zdatný lyžař stejnou cestu dnes s pomocí expresních lanovek a manšestrových modrých až červených tratí zvládne za den i s pořádným obědem. Lepší jezdec to má za tři čtyři hodiny s kocháním po panaromatických sjezdech a chce-li na safari strávit celý den, může si leckde odskočit z hlavní cesty na šťavnatější sjezdovky. Nedávnou výzvou těm nejnáročnějším je pokoření Sella Rondy až z Kronplatzu (s pomocí skibusu), což se ani zdatnějším nemusí nutně za jeden den podařit. Poslední skibus z Alta Badie proto pokračuje až do Brunecku, odkud vyráží na Kronplatz více než polovina návštěvníků.

Chcete-li si legendární safari mezi Arabbou a údolími Fassa, Gardena a Badia užít bez davů, určitě se vyhněte nedělím a pokud možno i masopustnímu týdnu, kdy je provoz největší. Naopak překvapivě volná bývá sobota, kdy migrují týdenní návštěvníci. Více informací najdete na http://www.sellaronda.it/

Proti proudu na Kronplatzu (it. Plan de Corones)

Kronplatz se stává čím dál více lyžařskou legendou s ultramoderními lanovkami, široširými sjezdovkami a téměř neuvěřitelnou sněhovou jistotou. Rubem této slávy je stále rostoucí návštěvnost, které je nejlépe se vyhnout buď volbou okrajového termínu sezóny anebo nalezením překvapivě poloprázdných sjezdovek.

Hned na oblíbeném vrcholovém plató s modrými sjezdovkami většina lyžařů proudí přímo v trasách lanovek, přitom se upravuje i značná plocha mezi jednotlivými lanovkami - například mezi sedačkou Plateuau a kabinkou Belvedere, kde lyžuje mnohem méně jezdců. Kdo nerad sundává lyže při nástupu do kabinky, toho potěší 4sedačka Sonne na jižním úbočí s pestrou, hravou a modrou i červenou sjezdovkou.

Milovník černých sjezdovek Sylvester nebo Hernegg by neměl příliš dlouho spát a přivstat si na jejich ranní manšestr. Lanovky jezdí již od půl deváté a hlavní masa návštěvníků se dostavuje až o půl hodiny později. Více informací naleznete na http://www.kronplatz.com/

Rodiny pod Speikbodenem

Malé, moderní středisko Speikboden v údolí Tauferertal je perfektním místem pro rodiny s větším věkovým rozdílem dětí. Ti nejmenší a nejméně zkušení se mohou vozit na zastřešeném pohyblivém koberci s přilehlou mírnou, širokánskou loukou, mírně pokročilí pak na modré sjezdovce s pohodlnou kabinkou. Obojí je v dosahu dvou restaurací, které jsou zároveň centrem areálu a kam míří kabinka z údolí. Pokročilí až zdatní pak mohou cirkulovat v přehledném horském kotli okolo, který pročesávají pohodlné kryté 4sedačky a jež zpřístupňují především středně dlouhé modré až červené dálniční sjezdovky s občasnou prudší pasáží. Ta je vždy alternativně zdolatelná i mírnější cestou.

Speikboden tak při své přehlednosti nabízí zřejmě maximum rozmanitosti, které lze na rozlohu zhruba 20 km sjezdovek vměstnat. Více informací na http://www.speikboden.it/

Z hotelu na sjezdovku (Obereggen)

Není v Itálii mnoho míst, kde se z lyžárny vychází téměř na svah, a o to jsou taková žádanější. Areál Latemar je přístupný buď právě z hotelového resortu Obereggen anebo z opačného konce dlouhou přibližovací lanovkou z Predazza v hloubi údolí Fiemme anebo expresními sedačkami z Pampeaga, dalšího ubytovacího komplexu přímo u lanovek. Zdejší tratě jsou kompaktně poskládané do pahorkatého terénu v náručí Latemaru, a to ve výšce, kde převládají řídké lesy a hojné mýtiny, takže není nouze ani o výhledy a při výjimečně špatném počasí se dá díky lesům stále slušně lyžovat. V areálu se nahodile střídají sportovnější tratě - jako carvingové, ale strmé letiště pod 6sedačkou Absam Maierl nebo černý „letmý kilometr" z Pala di Santa s max. sklonem 58 % - s pohodovými tratěmi pro nenáročné kroužení. Více informací na http://www.obereggen.com/

Foto: Profimedia.cz