Prvního strašáka vytvořila Japonka před více než deseti lety a poté zjistila, že jí to baví natolik, že už s tím nemůže přestat. V současnosti se ve vesnici, ve které žije jen 35 obyvatel, nachází 350 slaměných figur v životní velikosti. Nahrazuje tak mizející obyvatele do velkých měst. Japonka se tak snaží do vesničky vrátit "život".
Pětašedesátiletá Tsukimi Ayanová žije od narození v malé vesničce s názvem Nagoro na japonském ostrově Šikoku s dalšími pouze 34 obyvateli. Ayanová se rozhodla přinést do ulic "více života" a začala do nich zasazovat vlastnoručně vyrobené slaměné panáky v životní velikosti.
Prvního slaměného strašáka prý Ayanová vyrobila již před 13 lety, aby odehnala otravné ptáky z její zahrádky. Panák v životní velikosti se prý podobal jejímu otci, a tak se rozhodla, že podobných vytvoří více - a už s tím nemohla přestat. Takže v současnosti se ve vesničce nachází až desetkrát více slaměných panáků, než skutečných obyvatel.
Strašáci jsou téměř všude - u domů, na polích, na stromech, na lavičkách a dokonce i "čekají" na autobusových zastávkách. Z vesničky postupem času odešli mladí lidé do větších měst a to především za prací, a tak pětašedesátiletá Ayanová patří mezi nejmladší obyvatele Nagora. Místní škola zde byla zavřena již v roce 2012 a to poté, co ji dokončili poslední dva žáci. 
Nyní jsou však lavice ve třídách zaplněny právě slaměnými strašáky, na chodbách se poflakují ostatní nehybní žáci, slamění učitelé stojí u tabulí a na vše dohlíží "vycpaná" ředitelka školy. Ayanová strašáky vyrábí i na zakázky, většinou prý pro pozůstalé v podobě těch, kteří se buď z Nogora odstěhovali či zemřeli.
