Osud generála Heliodora Píky připomíná výstava v Památníku II. světové války v Hrabyni na Opavsku. Organizátoři ji připravili k připomenutí 65. výročí jeho justiční vraždy a návštěvníci na ní uvidí i torzo generálovy osobní zbraně. Pistole byla po desetiletí zakopaná u Píkova rodného domu, řekla vedoucí památníku Jana Horáková.
"Pozůstatky pistole máme ve své sbírce. Vykopána byl v roce 2010. Syn Heliodora Píky Milan, který ji i zakopal, ji pak věnoval Slezskému zemskému muzeu. Spravujeme pozůstalost po generálovi. Získat ji pro výstavu tak nebylo těžké," uvedla Horáková. Na výstavě, která Píku představuje v roli legionáře i vojenského diplomata, návštěvníci kromě zbraně uvidí i řadu fotografií a dokumentů. "Zbraň je unikátní o to více, protože se po Píkovi dochovalo jen málo věcí," řekla vedoucí.
Heliodor Píka se narodil v roce 1897 ve Štítině na Opavsku. Jako příslušník československých legií se při první světové válce zúčastnil bojů na francouzské frontě. Vystudoval na Vysoké škole válečné v Paříži, působil na Vojenské akademii v Hranicích i na Hlavním štábu československé armády. Od roku 1932 do roku 1937 byl vojenským atašé v Rumunsku s akreditací i pro Turecko.
Během druhé světové války vytvořil odbočku československého odboje s krycím názvem DORA, pracoval jako politický a vojenský zmocněnec vlády i jako náčelník vojenské mise v Sovětském svazu. Po válce se stal podnáčelníkem hlavního štábu. Už v této době byl ale sledován. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl z armády propuštěn a posléze uvězněn.
V prosinci 1948 byl obžalován z vojenské zrady, zločinu zneužití úřední moci a zločinu neoznámení trestných podniků. V lednu 1949 byl pak v tajném přelíčení odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 21. června ve věznici v Plzni-Borech. V roce 1968 byl zproštěn viny.
Výstava je součástí širší expozice Doba zmaru a naděje, která chronologicky připomíná dějiny druhé světové války a přibližuje život civilního obyvatelstva, válečnou výrobu a kulturu. Postihuje také boje československých vojáků na Blízkém východě nebo osudy letců v Polsku, Francii a Británii. Expozice je postavena na příbězích předmětů, které věnovali přímí účastníci bojů. Mezi doprovodnými filmy nechybí ani dokument Evalda Schorma, který si pamatují návštěvníci původní expozice.
Betonový památník, největší svého druhu v Česku, byl otevřen v roce 1980 jako Památník Ostravské operace. Stal se součástí Muzea revolučních bojů a osvobození v Ostravě. Od roku 1992 je součástí Slezského zemského muzea. Návštěvníci mají k dispozici více než desítku koutků s informacemi a téměř tři desítky plazmových obrazovek nabízejících dobové dokumenty, fotografie a filmové sekvence.
