Renesanční Telč je turistickou perlou Vysočiny

Město Telč je známé především jako jedna ze třech prvních českých památek zapsaných na prestižní Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jeho renesanční památky každoročně lákají tisíce turistů, město se proměnilo v kulturní centrum regionu. Za nynější krásu vděčí především Zachariáši z Hradce, který je vlastnil v druhé polovině 16. století. Město je však mnohem starší - letos oslaví 910 let.

Datum založení, 15. srpna 1099, které si dnešní Telč připomíná, se však neopírá o žádný hodnověrný důkaz, ale vychází pouze z legendy. Podle ní ten den moravský markrabě Otta II. založil jako výraz vděčnosti za vítězství v souboji s knížetem Břetislavem kapli Panny Marie na dnešním telčském předměstí Staré Město. Původní slovanská osada je doložena z přelomu 12. a 13. století. V té době se také na vyvýšenině nad ní nacházel již panský dvůr a románský kostel s věží. První písemná zmínka z názvem Telč pochází z roku 1315.

Mocný rod Vítkovců 

V první polovině 14. století byla Telč krátce v majetku panovníka poté, co ji markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.) vyplatil ze zástavy a jeho otec Jan Lucemburský posléze vyměnil s Oldřichem z Hradce za pohraniční hrad Bánov. Oldřich z Hradce z mocného rodu Vítkovců pak stál za vznikem Nové Telče.

Největšího rozkvětu se město dočkalo za panování Zachariáše z Hradce ve druhé polovině 16. století. Tento podnikavý a osvícený šlechtic povolal italské stavitele a nechal hrad i měšťanské domy, z nichž velkou část zničil požár v roce 1530, renesančně přestavět. Telč tak získala dodnes obdivovaný renesanční zámek a náměstí s výraznými štíty a podloubím. Ve městě byl postaven také vodovod, špitál, nové rybníky, Zachariáš z Hradce zavedl i nové cechy a nový způsob hospodaření.

Po vymření pánů z Hradce po mužské linii přešlo panství do majetku Slavatů z Chlumce. Nejvýrazněji se do místní historie zapsala manželka Jáchyma Oldřicha Slavaty Františka, která povolala do města jezuity a dala pro ně proti zámku postavit kolej a kostel. Ve městě vzniklo například i jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Koncem 17. století se Telč stala majetkem Lichtensteinů-Kastelkornů, v druhé polovině 18. století pak Podstatských-Lichtensteinů. V té době rostl význam měšťanstva, majetnější z měšťanů se také zapsaly do podoby města, když nechali zbudovat kašny, mariánský sloup, sochy a kaple.

Telč a průmyslové město

V roce 1773 byla zrušena jezuitská kole, v klášteře vznikla škola. V následujících desetiletích se Telč postupně měnila v průmyslové město, vznikly zde například cihelna, pivovar a především továrna na sukna. V roce 1855 se Telč stala sídlem politického okresu. Další hospodářský rozvoj umožnila železnice, která v roce 1898 město spojila s Kostelcem u Jihlavy.

Majetkové poměry v Telči výrazně změnila pozemková reforma z let 1923 a 1924 a především pak rok 1945, kdy byly zámek a panství Telč zkonfiskovány. Město po válce přišlo také o postavení správního centra a většinu úřadů.

Zámek byl prohlášen za státní kulturní majetek a později bylo rybníky obklopené centrum zařazeno mezi městské památkové rezervace. Velký rozvoj nastal po roce 1992, kdy byla Telč spolu s centry Prahy a Českého Krumlova zapsána na seznam UNESCO. Zařazení na seznam výrazně zvýšilo počet turistů, město i díky tomu bylo úspěšné při čerpání peněz z nejrůznějších dotací.

Současná Telč je nejoblíbenějším turistickým cílem na Vysočině a kulturním centrem nadregionálního významu. Z mnoha kulturních akcí konaných ve městě je patrně nejznámější multižánrový festival Prázdniny v Telči. Město také často připomíná slavné rodáky či osobnosti, které zde žily, jako je například básník Otokar Březina či vlastenecký knihkupec a nakladatel Emil Šolc.

Foto: Robert Zlatohlávek