Hned dvě nové výstavy dávají možnost nahlédnout do tragické historie Čechů v druhé polovině minulého století. Po otevření Muzea železné opony v Rozvadově začalo vystavovat unikátní záběry a dokumenty vázající se k Československu Státní historické muzeum na moskevském Rudém náměstí.
Muzeum nabízí dokumenty z jednání komunistického politbyra před invazí do Československa či po jaderné havárii v Černobylu, rukopisné poznámky sovětských vůdců i jejich psací náčiní ukazuje nově otevřená výstava ve Státním historickém muzeu na moskevském Rudém náměstí. Až do června si tu lze prohlédnout jak vlastnoruční karikatury členů nejvyššího sovětského vedení, tak třeba i kajícné dopisy bolševiků Kameněva a Zinovjeva Stalinovi před popravou.
"To, co ukazujeme, není pro historiky žádný objev, ale pro veřejnost je to první příležitost vidět na vlastní oči dokumenty z uzavřených archivů," uvedl ředitel muzea Alexej Levikin. "Nešlo nám o to, abychom předvedli dějiny, ale spíše lidi, kteří nám vládli. Je to jen ochutnávka, ale možná vyvolá i hlubší zájem o naše dějiny bez manipulací a cenzury," dodala autorka výstavy Taťjana Koloskovová.
Návštěvník si může přečíst třeba Leninovy dopisy manželce Naděždě Krupské a milence Inesse Armandové, vlastní poznámky obou Leninových partnerek ze sklonku života. A také Stalinův přípis k Zinovjevově kajícnému dopisu, že "skutečný, sám sebe si vážící bolševik by něco takového nenapsal", i více než stovku dalších rukopisných záznamů sovětských vůdců včetně Chruščovových a Brežněvových zápisků během boje o kormidlo moci. Vysvítá z nich třeba i to, že Brežněv svému předchůdci v čele strany a státu neodpustil, že mu před lety vynadal za to, že se líbal s finským prezidentem Kekkonenem. Některé dokumenty jsou však přístupné pouze v elektronické podobě.
"Většina vůdců měla charisma, impulzivnost i násilnické sklony. Lenin, Stalin i Gorbačov byli vůdci a revolucionáři, kteří chtěli vše změnit, udělat podle své vůle. Brežněv naopak vykazoval až ‚ženské rysy‘ svou měkkostí a empatií, touhou vše zakonzervovat. Osobně to mohl být docela příjemný člověk, který se snažil o sympatie svého okolí," usoudila z rukopisů grafoložka Larisa Drygvalová. Možná právě Brežněvova "měkkost" mohla zmást svého času československé vedení, spíše však rozhodnutí o vojenském vpádu do Československa bylo dílem celého sovětského vedení.
Po legraci smrt
Drsné mravy však panovaly v sovětském vedení už dávno, jak svědčí třeba karikatura ministra financí pověšeného za jistou citlivou část mužského těla. Jako ilustrace ke Stalinově poznámce, že "za všechny stávající a příští hříchy náleží Brjuchanova pověsit za vejce - jestli to vydrží, očistí se, jestli ne, tak utopit v řece". Asi nutno dodat, že na popravišti nakonec skončili dva hlavní autoři karikatur ze schůzí sovětského vedení, jak vicepremiér Valerij Mežlauk, tak starý bolševik Nikolaj Bucharin byli zastřeleni v roce 1938. Karikatury se dochovaly nejspíš proto, že je sbíral jako kompromitující materiál na politické soupeře maršál Kliment Vorošilov.
Stovky exponátů, dobových fotografií i kopií významných historických dokumentů nabízí pak již od víkendu Muzeum železné opony v bývalém objektu celní správy na starém hraničním přechodu Rozvadov. Muzeum, jehož otevření se připravovalo 20 let, stojí jen 50 metrů od hraničního potoka mezi ČR a Německem - od linie, která dříve oddělovala svět na východní a západní blok.
Prohlídka nabízí v nejdůležitějších bodech příběh jednoho století. "Začínáme první světovou válkou, protože si myslíme, že základy železné opony byly položeny právě tehdy kvůli nedořešeným vztahům," řekl autor expozice Milan Linhart. Ve vstupní části jsou důležité dokumenty i dosud nikdy nepublikované fotografie. Největší prostor je pak věnován době studené války - muzeum připomíná války v Koreji a Vietnamu, kubánskou krizi hrozící celosvětovým jaderným konfliktem, potlačení povstání proti režimu v komunistickém Maďarsku či invazi do Československa v roce 1968.
