Štětinatý obřad
Prasečí král měl v Číně buddhistický pohřeb

Majestátní buddhistický pohřební ceremoniál proběhl tento týden v chrámu v čínském městě Tchaj-šun. Nebyl to však člověk, kdo byl ukládán k poslednímu odpočinku. Obřad se konal na počest proslulého "prasečího krále" z nedaleké vesnice, na něhož se jezdily dívat stovky lidí z celé země, napsal zpravodajský server Hunan on-line.

Desítky dobrovolníků se zapojily do omývání a přípravy obrovského, více než tunu vážícího prasete před chrámovým obřadem, který podle buddhistických rituálů zahrnoval i zpěvy vyzývající ke spáse. Před pohřbem musela být urychleně zbudována schránka s ledem, která zabránila rozkladu vepře.

Podle čínských médií čuník, který uhynul ve věku devíti let, měřil 2,45 metru, byl 1,25 metru vysoký a vážil 1,1 tuny. Jeho příběh začal v roce 2003, kdy si osamělý stařík Kao Šeng-tchuo donesl domů malé prasátko. V té době vážilo 45 kilogramů. Kao počítal s tím, že ho vykrmí a za rok nebo dva prodá, aby vydělal nějaké peníze. Postupem času si prý ale prase oblíbil a nedokázal se s ním rozloučit.

Kokakola i pálenka pro prase

"Dával jsem mu ženšen, odvar z jeleních parohů, kokakolu nebo rýžovou pálenku, prostě cokoli, co jsem sám jedl nebo pil," řekl Kao. Prasečí apetit ale neustále rostl, až Kao nebyl schopen starat se o mohutné zvíře. Odmítl nabídky poslat vepře k řezníkovi a nakonecmu  vesničané pomohli přepravit prase do nedalekého buddhistického chrámu.

Krmit čím dál tím žravějšího vepře se ovšem ukázalo i nad možnosti chrámu. Naštěstí v té době už byl "prasečí král" tak slavný, že se na něj jezdili dívat lidé z celé Číny a pravidelně ho natáčely televizní stanice. Chrám tak mohl vedle chléva umístit kasičku na milodary, díky nimž si vepř žil jako prase v žitě. K snídani dostával rýži a k večeři čerstvou zeleninu. A každé dopoledne přesně v devět měl na svačinu několik kilogramů ovoce.

Když uhynul, radili se představitelé chrámu a vesnice, jak se co nejlépe rozloučit se slavným vepřem. Návrh na jeho vystavení ve skleněné rakvi byl zamítnut jako příliš nákladný. Místo toho byl vybrán druhý nejlepší návrh - pohřbít prase s buddhistickými poctami a na jeho památku vztyčit sochu v životní velikosti. A doufat, že i ona bude mít přitažlivost pro turisty.