Existence à la hippies
Solární panel za kilo a půl marihuany

Pro koho je éra hippies a beatníků jen zašlou slávou z románů Jacka Kerouaca, může si být jistý, že v Americe se ještě najde pár míst, kde je nejenom přítomný esprit hnutí, ale taky se tu naplno žije a přežívá. Jde o lokality, které jsou navíc jako vystřižené z filmových trháků.

Deník El Mundo přinesl záběry z místa poblíž Salvation Mountain, tj. Hory spásy. Redaktor deníku Luis Cobelo zacílil objektiv na komunitu East Jesus, ve které termín platit znamená asi totéž, co pro slušně se vyjadřujícího člověka sprosté slovo.

Za její vznik je zodpovědný muž jménem Leonard Knight. Traduje se, že vyrazil do světa v horkovzdušném balónu s jediným cílem: tam, kde se zastaví, bude kázat o Boží lásce. V Kalifornii však narazil na opuštěné vojenské objekty, které zde zůstaly z let války, oslovily ho a chtěl je blíže prozkoumat. Byly totiž úzce spjaty s jeho vlastním osobním příběhem; s jeho minulostí. Sestoupil tedy a usadil se blízko nich. Když chtěl po několika dnech zase odletět, jeho balón se odmítal odlepit od země.

Pokusy byly marné. Zůstal tedy a z bahna a různých zbytků vystavěl objekt, který navíc pokryl stovkami litrů bezolovnaté barvy. Vše na důkaz lásky k Bohu.

Netrvalo dlouho a k hoře v Sonorské poušti se začali sjíždět zvědavci. Přespávali ve svých karavanech a zůstávali déle, než se původně předpokládalo. Kdo by nechtěl přebývat na místě, kde nikoho neobtěžují, kde se dá podle jejich názoru svobodně žít? 

Obývat můžete přeci stan, karavan, koberec, jak se vám zlíbí. A platit se zde skutečně nemusí vůbec za nic. Jenže, jak tedy získávat potřebnou energii? Jak se tu připojují k internetu, když web tu frčí stejně dobře jako třeba v Nevadě. Řekněme tedy, že by vám z počátku pomohl solární panel. Přistoupíte na výměnu za jeden a půl kilogramů marihuany? - Ano, tak to tu chodí. 

Místo poskytuje útočiště umělcům, hudebníkům, vědcům - popravdě každému vhodnému zájemci, který si zde přeje realizovat nějaký ze svých projektů a nápadů. Potencionální nájemci pak procházejí úzkým výběrem komunity.

Někteří tu nabírají druhý dech. Například Bob Wagner, kterému v devětačtyřiceti letech diagnostikovali rakovinu kůže. Zdárně ji překonal. Teď je mu jedenašedesát a přišel sem podle jeho slov "odčinit, co zkazil ve městě." Nebo třeba takový Jack Morrison. Jeho rodina si myslí, že zešílel, když vyměnil luxusní život v San Francisku za život na poušti. Ničeho nelituje, je tu už čtyři roky. A zdá se šťastný. 

Ale i místo s poměrně anarchistickým přístupem má svoje pravidlo, svoji zásadní reguli: "Dělej si, co chceš, ale hlavně tu nepáchej žádnou škodu!"

Nic se však neobejde bez rizika a za svobodu se platí. Teploty zde v létě stoupají totiž až na 60 °C. Sice je tohle místo stále plné lidí, ale běžné denní aktivity se chtě nechtě musí přesunout do nočních hodin. Kdo by nestál o život Drakuly uprostřed Sonorské pouště. Přes den je třeba se držet pravidla najdi si svůj stín, a pak už můžete pouze nerušeně lenošit a pospávat.