Původně to vzniklo jako vtip. Když se vám nabízí něco, co běžně nevyhledáváte, a nic víc, trhák z toho nejspíš nebude. V případě krátkých japonských básní jako nové formy v internetových diskusích to ale byla trefa do černého.
Na začátku byla jednoduchá myšlenka: Koho zajímají grafomanské sloupce textů různé kvality, když jediné, o co jde, je stručná informace a jasný názor. Zhodnotit kvalitu restaurace, spokojenost s výrobkem nebo zážitek z filmu přitom jde i na malém prostoru. Stejně jako zprávy na Twitteru jsou omezeny délkou 140 znaků, i básnická forma haiku má jasná pravidla. Všechno se musí vejít do sedmnácti slabik.
Trojverší se slabičnou formou 5-7-5 se ukazují jako praktický a zároveň atraktivní fenomén, který nakonec dává smysl. Recenze vždy budou jasné a přehledné, navíc napsat několikaslovnou říkanku může být jednodušší než hodinu psát dlouhý elaborát, který si nakonec stejně nikdo nepřečte.
Kde začít? Pro anglickou inspiraci třeba tady. Tyhle filmové recenze nudit rozhodně nebudou.
Myšlénka velká,
ať doletí hory přes -
s veršem nebo bez.
