Irglové a Hansardovi tleskala plná Lucerna

Do posledního místečka zaplněný velký sál Lucerny  je nadšeně přivítal, zas po čase v Praze jako hvězdy, které se vracejí domů. Všechny: písničkáře Glena Hansarda, duo Glena Hansarda s Markétou Irglovou i skupinu Swell Season. Večer to byl pestrý, až překvapivě veselý, a rozhodně velmi povedený.

Úvod celkem téměř tříhodinového koncertu patřil Joshi Ritterovi. Sám, jen s komorním doprovodem akustické kytary se s prostorem úspěšně vyrovnal, a ačkoli invenci musel chvílemi dohánět upřímností, publikum k němu přistupovalo neobyčejně vstřícně, s pozorností, o které si většina předskokanů může jen nechat zdát. Větší úspěch logicky sklidily svižnější písně, mnohem silnější a přesvědčivější však byl v pomalých baladách, které by se zas ovšem hodily mnohem víc do subtilnějšího prostoru klubu.

Moravská rodačka Markéta Irglová a prakticky neustále veselý Ir Glen Hansard zahájili jako duo. Klečíc na pódiu, jen s lacinou klávesovou samohrajkou, jejím „plastovým" rytmem bicích a kytarou, otevřeli své vystoupení skladbou You Must Have Fallen From the Sky. Teprve pak se Markéta (oděná mimochodem v decentní zelené sametové šaty, přesně takové, jaké má princezna Fiona než se stane paní Shrekovou) přesunula ke klavíru.

PODÍVEJTE SE: OBRAZEM: Irglová a Hansard koncertovali v Lucerně

Ačkoli skladby, kterými se dvojice proslavila jsou něžné, teskné, noblesní a ne zřídka na hranici tklivého kýče, samo vystoupení bylo až nezvykle veselé, a s neustálými proměnami. I když by si člověk odmyslil nadšené reakce publika, atmosféra v sále byla v kontrastu se samotnými písněmi neobyčejně optimistická.

Po úvodních skladbách ve dvou se připojili Glenovi zbylí spoluhráči z The Frames - kytarista, baskytarista bubeník a houslista, a společně s duem tak vytvořili skupinu Swell Season, která nahrála loňské druhé album. Došlo i na svižnější polohy, kytarista se blýskl několika vynikajícími slideovými sóly, Glen sáhl i k foukací harmonice, a s rytmikou i houslemi i z nahrávek křehčí místa dostaly plný a bohatý zvuk.

Zatímco Irglová působila za klavírem povětšinou až zakřiknutě a skromně (i když hrála i v písních z repertoáru The Frames), Glen nezapřel pravého frontmana. Mezi skladbami vtipkoval, roztomile válčil s pokusy o češtinu, vzpomínal na předchozí pražské návštěvy, kdy ještě nehráli v tak velkém sále a před tak velkým publikem, a nezapřel komediální talent. A také naplno ukázal své na podobný žánr hudby neobvyklé pěvecké schopnosti. Přeskakoval mezi oktávami, se svým hlasem si vyloženě hrál, a pouštěl se s jistotou i tam, kde by nemalé procento jiných mělo velké problémy. 

Později se na chvíli prohodili - Glen usedl za klavír a uvolnil Markétě místo u kytary a mikrofonu. Došlo tak i na češtinu. „Řekla bych, že se to dnes vyrovná i tomu Oskarovému večeru. Protože jsme doma," sdělovala dojatá zpěvačka, obklopená Iry. Po dvou skladbách se však i se spoluhráči vytratila a na pódiu nechali samotného Glena.

Právě sólový blok Glena Hansarda byl - při vší úctě k ostatním muzikantům - naprostým vrcholem celého večera. Protagonista ho zahájil na forbíně, s nezapojenou kytarou a bez mikrofonu. Podupával si do rytmu a sál měl plně pod kontrolou, když ho „donutil" přestat stádně plácat a naopak luskat do rytmu a později i zpívat vokály. Sérii čtyř skladeb zakončil předělávkou Van Morrisona, při které úplně zdivočel, hru na kytaru vygradoval k úplné zběsilosti, a za pomocí kytarových efektů zkreslil do mohutné hlukové stěny.

Krátký čas pro sólové vystoupení dostal i houslista Colm Mac Con Iomaire. Zahrál nádherný irský tradicionál, a i on využil efekty, kdy si do smyček navrstvil několik houslových partů. Po návratu ostatních došlo na poslední překvapení večera - Markéta představila svou sestru, která nejprve čtyřručně s Glenem zahrála na klavír, a poté i sólově zazpívala, možná až příliš akademicky, za doprovodu ostatních, Andělskou z repertoáru Zuzany Navarové. 

Až překvapivě pestrý koncert, v jehož přídavku pochopitelně došlo i na nejznámější hit Falling Slowly, který volně přešel do  With Or Without You od krajanů U2, představil interprety v tom nejlepším světle. Charisma i živočišná energie, která na studiových nahrávkách občas chybí, a skvěle dramaturgicky odstupňované vystoupení, znamenaly ve výsledku velmi příjemný zážitek.

Foto: Lucie Pařízková