Líbali slavný stříbrný pohár. Ale neviděli se s ním poprvé. Už se dobře znají. Mohlo to být ještě intenzivnější. Španělé obhájili titul mistrů Evropy, stvořili legendu a nutí svoji zemi k několikadennímu alkoholovému kolapsu. "Udělali jsme zápis do historie," věděl po finálové výhře 4:0 nad Itálií i trenér Vicent del Bosque, který ale jinak pečlivě skrýval emoce. Na rozdíl od svých svěřenců. Ti řádili. Zaslouženě. Jsou nadpozemští.
Gracias, gracias, gracias. Trojité díky okamžitě po zisku evropského titulu dominovalo internetovým stránkám nejčtenějších sportovních novin ve Španělsku, deníku Marca. Ta tři stejná slova říkala vše: Díky za rok 2008, díky za rok 2010 a... díky za rok 2012, v němž jste vstoupili mezi legendy.
Ohromně silná generace, kterou z velké většiny tvoří hráči Barcelony a Realu Madrid, došla až na historický vrchol. Nikdo nedokázal obhájit titul mistra Evropy. A nikdo nedokázal zvítězit na třech vrcholných akcích za sebou.
Španělsko stvořilo legendu. Casillas, Piqué, Ramos, Fabregas, Xabi Alonso, Xavi, Iniesta a další a další. To jsou jména velkých vítězů.
Když běželi s trofejí kolem kyjevského stadionu, dělali to rutinovaně, stejně jako pózování fotografům, mazlení se s pohárem, opakovaný vítězný pokřik... Už to dělali dvakrát, všechno znají. Je to stejné. A přece tak jiné.
Itálii ve finále Španělé naprosto zničili, znemožnili - i v tomto jsou rekordmany. Nikdo nikdy nevyhrál takovým výsledkem; 4:0 ve finále? Neskutečné.
Zlatí chlapci strýčka del Bosqueho
Snad zlatá magie naprosto proměnila tým, jenž po celé Euro vypadal, že už ztrácí sílu, že jeho styl hry už nabízí jen nudu, komplikovanost a dlouhé chvíle nicoty, avšak ve finále se Španělé probrali, zdvojnásobili svou rychlost a opět připomínali ty zázračné hochy, kteří ve velké stylu tančí nepřekonatelné tango fotbalovou planetou.
Když dal Fernando Torres gól na 3:0, trenér Vicente del Bosque jen decentně, tak nějak samozřejmě, zdvihl pěst. I když věděl, že jeho chlapci už jsou mistry Evropy. Na tiskové konferenci po zápase mluvil tradičně bez emocí, žádné veselí a poskakování. Přesto nepřestával chválit jedinečný tým.
"Mluvíme tu o dokonalé generaci hráčů, kteří vědí, jak hrát, protože se fotbal naučili hrát a stále hrají v zemi, ve které vyrostli. Samozřejmě, je tu i pár kluků, kteří hrají venku, ve špičkových klubech. A ti zase přinášejí jinou kvalitu. Ve fotbale, myslím, děláme dobrou práci. Píšeme španělskou historii. Teď jsem mluvil se španělským králem a princem, oba byli u vytržení," pochvaloval si s vážnou tváří muž, jenž je po Němci Helmutu Schönovi teprve druhým trenérem dějin fotbalu, který dokázal po sobě vyhrát mistrovství světa a mistrovství Evropy.
V roce 2008, po startu zlatého Eura, nahradil "sympatický strýc" del Bosque na lavičce Luise Aragonese a dokonale navázal na jeho úspěch. Včerejší velký den s mohutnou výhrou z něho dělá nesmrtelného. A to, prosím, neměl ve finále v základní sestavě ani jednoho útočníka! Stačilo mu šest rotujících záložníků. Bláznivé? Vlastně ano.
Bizarně nejlepší Torres
Del Bosque nesouhlasí. "Důležité je dávat góly. Ano, neměli jsme klasického útočníka, ale naši hráči jsou inteligentní, všichni dokážou dát gól. Podívejte se na Jordiho Albu - zaútočil z pozice obránce a dal gól," připomněl del Bosque úžasnou branku, na niž geniálně přihrál Xavi.
"Máme v týmu kvalitní útočníky, ale prostě jsme se rozhodli pro variantu, která byla nejkvalitnější." A když pak ke konci konečně nastoupil klasický forvard Fernando Torres, dal za okamžik gól na 3:0. Byla to jeho třetí branka na turnaji. A stal se díky ní nejlepším střelcem Eura!
Třígólových fotbalistů je sice na mistrovství celkem šest, ale náhradník Torres z nich odehrál nejméně minut - 189, tedy necelé dva zápasy čistého času. Bláznivé? Rozhodně ano.
Stejně jako další okolnosti triumfu. Vždyť třeba stačilo, aby Portugalec Bruno Alvés v semifinálovém penaltovém rozstřelu netrefil břevno, dal gól, a pak... Kdo ví. Jenže fotbal je krásný i v dokonalém (a mnohdy náhodném) generování hranic úspěchu a neúspěchu.
I tohle bude oslavovat euforické Španělsko. Včera, dnes, zítra, bůh ví, jak dlouho se tam nepůjde spát. Božská generace přinesla další celonárodní radost. "Dokázali jsme něco historického, ano, jsme rádi, ale musíme se dívat do budoucnosti. Je před námi kvalifikace na mistrovství světa a další výzvy," řekl ostražitě, až varujícím tónem Vicente del Bosque. A zdůraznil tím jediné - tenhle tým není uspokojen ve své jedinečnosti. Pořád chce vyhrávat.
Tohle je totiž, dost možná, nejsilnější generace fotbalové historie...
