Blázen se stal hrdinou. Kontroverzní Mario Balotelli je nejoslavovanějším mužem Itálie. V zemi ho přitom kvůli jeho ghanským kořenům nikdy moc nebrali za svého, avšak teď se k němu hlásí. Zapomeňte na všechny průšvihy, které má italský jednadvacetiletý střelec v CV. Na Euru se zrodila hvězda. Balotelli dvěma góly vyprovodil z turnaje favorizované Němce (Italové vyhráli 2:1 a jsou ve finále).
Je minimálně zvláštní. Z hitparády jeho všemožných eskapád je tou nejvýraznější asi skandál, kdy v tréninkovém centru Manchesteru City házel z okna šipky na dorostence. Proč? Nudil se. Dostal ohromnou pokutu (v přepočtu kolem pěti milionů korun) a média i fanoušci jej hodili do fotbalového hrobu jako naprosto nepoučitelného.
V sezoně se často zle pohádal s trenérem Mancinim, ten několikrát řekl, že číše trpělivosti přetekla, ale nakonec stejně vzal zpupného rebela na milost. Kromě svého retardovaného alter ega má totiž Balotelli uvnitř sebe ještě jeden archetyp: geniální fotbalista. Bohužel - ví to o sobě.
"Podle mě jsem nejlepší na světě. Je jen jediný fotbalista, který se mi vyrovná, Lionel Messi," řekl například, když přicházel do Manchesteru City z Interu Milán. Kromě svých eskapád zaujal i tím, že neslaví góly. "Když dám gól, splnil jsem svou práci. Proč bych to měl slavit? Když vám pošťák doručí dopis, slaví to snad? Ne. Proč by měl?" svérázně vysvětlil důvod ledového klidu.
Ale tuhle pózu ve čtvrtečním semifinále nedokázal udržet. Emoce byly obrovské, stejně jako chvíle gólových okamžiků. Při první brance, kterou mu úžasně připravil Cassano, chytil dres a řval, při druhé, kdy neuvěřitelně trefil míč do rohu Neuerovy branky, si sundal dres - a ano, neřval, jen upřeně hleděl, ale i ten tichý pohled dával najevo, co se děje uvnitř něj.
"Je to nejhezčí večer mého života. Může ho předčít už jen neděle." To se hraje finále. "Dal jsem opravdu důležité branky. V prvním zápase proti Španělsku jsem dost šancí zahodil, teď jsem měl štěstí. Bude potřeba i v neděli, kdy znovu hrajeme se Španělskem. Jestli je můžeme porazit? Zeptejte se mě po zápase," říká útočník.
Ať žije Mario!
Balotelli byl po semifinálovém utkání jak beránek. Neřekl nic neočekávaného. A to je neočekávané. Naopak. Chválil spoluhráče, byl pokorný... "Od Cassana jsem dostal úžasný balon, měl jsem to lehké. A druhou branku mi zase připravil Montolivo, oběma patří velký dík. Ale byl bych rád, i kdybychom vyhráli a já neskóroval."
Po zápase běžel ke své adoptivní matce, po níž si vzal jméno Balotelli a která jej vyvedla z ghanské bídy poté, co se Maria zbavili skuteční rodiče - prý proto, že neměli peníze na jeho výchovu. Balotelli navíc jako novorozeně přežil těžkou chorobu, rodiče se báli, že léčba bude mít finanční důsledky.
Přihlásili se o něj až v době, kdy si synek začal velmi slušně vydělávat fotbalem. Samozřejmě, Balotelli jimi pohrdá. A děkuje adoptivní matce: "Jen díky ní jsem dnes tady. Na finále přijede snad i otec, chci dát další góly."
Jako by ten kluk, co si neumí nandat rozlišovák (legendární video z rozcvičky před zápasem), na turnaji byl někým jiným. Neudělal zatím jediný průšvih, naopak - k nohám si mu lehla Itálie, v jejíž lize na Balotelliho často rasisticky bučeli, pískali. Když hrál za Inter, tak jeho fanoušci měli dokonce pokřik "Hop, skočíme, ať Balotelli zemře" (nenávist byla dána i tím, že Balotelli na vlastní fandy několikrát ukázal prostředníček...).
V Itálii házel rajčata po některých trenérech, na jedné schůzce Serie A zase rozhazoval balonky s vodou, vjel autem do ženské věznice, aby viděl, jak to tam vypadá, ohňostrojem si zapálil dům, celkem sedmadvacetkrát mu zabavili auto a na trénincích se popral již se třemi spoluhráči.
Zapomeňte na tohoto magora. Z Balotelliho je italský císař.
