Euro 2016
Obhájí Španělé titul? Největšími favority jsou Francie a Německo
31.05.2016 06:30 Původní zpráva
Euro 2016 ve Francii se nezadržitelně blíží, první utkání mezi domácími fotbalisty a Rumunskem se odehraje již 10. června od 21:00. Tyden.cz se rozhodl vybrat pět největších favoritů na vítězství a zhodnotit jejich šance na celkový triumf v rámci patnáctého mistrovství Evropy ve fotbale.
Německo - Úřadující mistři světa budou jistě největšími favority na titul. Samozřejmě, je tu obhájce trofeje ze Španělska, ovšem po krachu na světovém šampionátu v roce 2014 v Brazílii už Španělé takový respekt nebudí. V německém kádru by neměl chybět nikdo z hlavních opor, ať už je to obránce a nová posila Bayernu Mnichov Mats Hummels, jeho budoucí spoluhráč z bavorského velkoklubu Thomas Müller, Mesut Özil z Arsenalu nebo čerstvý vítěz Ligy mistrů s Realem Madrid Toni Kroos. V bráně se Němci mohou spolehnout na zřejmě nejlepšího brankáře současnosti Manuela Neuera, defenzívu bude tradičně řídit již zmiňovaný Hummels. Toho ve stoperské dvojici s největší pravděpodobností doplní Jerome Boateng. Spolupráci těchto obránců bude na šampionátu bedlivě sledovat nový trenér Bayernu Mnichov Carlo Ancelotti, který bude právě na toto duo středních obránců spoléhat na klubové úrovni. Zajímavostí je, že jediným čistokrevným útočníkem v týmu (pokud nebudeme počítat univerzály Thomase Müllera a Lukase Podolskiho) je Mario Gomez z Fiorentiny. Trenér Joachim Löw, který vede německou reprezentaci již od roku 2006, má v současné nominaci na šampionát až 13 záložníků. Podobným počtem nedisponuje žádný jiný tým.
Francie - Domácí tým nemůže mezi výčtem favoritů chybět. Francouzi čekají na výraznější úspěch již deset let. Tehdy v roce 2006 dokráčeli v čele s fenomenálním Zinedinem Zidanem až do finále světového šampionátu, tam však nestačili v penaltovém rozstřelu na Italy. Slavnou Zidanovu "hlavičku" z prodloužení finálového utkání proti italskému obránci Materazzimu snad netřeba připomínat. Francie pojede na šampionát v roli týmu, který již rok nehrál zápas, ve kterém by šlo o body. Kvalifikaci absolvovat nemuseli a tak odehráli jen přípravná utkání. Jak moc to bude na svěřencích Didiera Deschampse znát, uvidíme v červnu. Jedno je však jisté, takto silný a soudržný tým Francie již dlouho neměla. Tatam je aféra z MS V Jihoafrické republice, kde hráči protestovali proti svému tehdejšímu trenérovi Raymondu Domenechovi. Deschamps dal do kupy partu, která táhne za jeden provaz. V čele (ač je mu teprve dvaadvacet let) stojí fenomén současného fotbalu Paul Pogba. Hráč turínského Juventusu je jedním z nejžhavějších zboží na současném fotbalovém trhu a celá Francie bude spoléhat na jeho dirigentské schopnosti. Tichý, ale spolehlivý kapitán Hugo Lloris, to by měla být jistota v bráně. Deschamps navíc může těžit i z momentálně skvělé formy dvou krajánků v anglické lize - N'gola Kantého, který s Leicesterem zažil sezónu, která se zřejmě již nikdy nebude opakovat a Dimitriho Payeta z West Hamu United, který byl dokonce v ideální jedenáctce sezóny Premier league. V útoku by Francie měla spoléhat na Oliviera Girouda z Arsenalu, který letos v sezóně nasázel za Gunners v lize solidních patnáct branek. Giroudovi by měl sekundovat v útoku Antoine Griezmann, ten v Atléticu Madrid zažil životní sezónu a stal se vůbec nejlepším střelcem "Blaugranas" v této sezóně. Velký otazník tak visel jen nad nominací superhvězdy z Realu Madrid, Karimem Benzemou. Toho nakonec Deschamps opomenul. Jedním z důvodů byl i problém ohledně vydírání jednoho ze svých reprezentačních spoluhráčů, Mathieua Valbueny. Trenér Francie se zkrátka rozhodl vsadit na týmového ducha, díky čemuž si troufl vynechat i takovou hvězdu, jakou Benzema bezpochyby je. Nezapomínejme též na fakt, že Francie na mistrovství Evropy již dvakrát triumfovala. V roce 2000 zlatým gólem Davida Trezeguéta proti Itálii a pak v roce 1984 s Michelem Platinim. A právě tehdy hráli "Les Blancs" na domácí půdě.
Belgie - O "Rudých ďáblech" se hovoří již dlouho jako o velkém týmu budoucnosti. Nicméně čas plyne a hráči stejně jako fanoušci cítí, že právě tento turnaj by mohl být pro Belgii ten osudový. Tým mají skutečně skvělý, o obrovské kvalitě svědčí i fakt, že jsou na první příčce žebříčku FIFA před Brazilií, Německem, Argentinou i Španělskem. V týmu je několik zářivých hvězd, trenér Marc Wilmots si však velmi dobře uvědomuje, že to samotné nestačí: "Když jsme se poprvé viděli, řekl jsem jim, že jsou to všichni skvělí hráči, ale že ještě nic nedokázali. A pokud nebudou hrát jako tým, nic také nedokážou." Wilmots moc dobře ví, o čem mluví. Hráči jako Eden Hazard, Kevin De Bruyne, Romelu Lukaku, Axel Witsel nebo Marouane Fellaini byli vždy zvyklí na to, že ve svém týmu plní úlohu hlavních hvězd. Nyní se musí přizpůsobit týmu. V kvalifikaci prokázali, že to umí, svoji skupinu prolétli bez jediné prohry. I proto budou na šampionátu platit za černé koně turnaje. Belgičanům bude chybět zraněný kapitán Vincent Kompany, což bude zřejmě velká ztráta, a to především z pohledu již zmiňovaného týmového ducha. Pokud někdo dokázal stmelit kabinu, pak to byl právě Kompany. Wilmotsovi přibyly vrásky na čele i poté, kdy mu ze sestavy kvůli zranění vypadl další obránci Nicolas Lombaerts ze Zenitu Petrohrad a bývalý zadák Manchesteru City Deydrick Boayata. V obraně by však přesto Belgie nějak zásadní problém mít neměla. V jejím středu bude nastupovat sehraná dvojice z Tottenhamu, Toby Alderweireld - Jan Vertonghen. Belgičtí fanoušci navíc pookřáli i po finálovém utkání Ligy mistrů mezi Realem a Atléticem Madrid, ve kterém odehrál skvělé utkání Yannick Carrasco. Nejenže v druhém poločase vyrovnával, celkově patřil k vůbec nejlepším hráčům na hřišti a pro Marca Wilmotse to může být klíčový žolík, pokud s ním ovšem rovnou nepočítá do základní sestavy.
Španělsko - Jako s obhájci evropského titulu se s reprezentačním výběrem Vicente Del Bosqueho prostě musí počítat. Avšak jak už bylo řečeno na začátku, takový strach, jako před šampionátem v roce 2012 z nich skutečně nejde. Svoji kvalifikační skupinu Španělé rozehráli ideálně, outsidera z Makedonie deklasovali 5:1. Poté ale přišel šok, venkovní porážka se Slováky znamenala pro Del Bosqueho partu nepříjemnost. Nutno přiznat, že byla první, zároveň však také poslední. Poté už si Španělé postup pohlídali a zbývající zápasy vyhráli s přehledem. Při hodnocení španělských šancí na Euru se však musí zvážit i to, jak se fotbalisté z pyrenejského poloostrova prezentovali před dvěma lety na mistrovství světa v Brazílii. Tam také jeli v roli obhájců titulu, ve skupině však vyhořeli. I samotní hráči poté přiznali, že už neměli tolik motivace a síly, jako v předchozích letech. Letos by to mohlo být podobné, jádro týmu se od té doby moc nezměnilo. Na druhou stranu ale může krach z MS 2014 pro španělské fotbalisty znamenat jakousi druhou šanci, ukázat, že ještě nepatří do starého železa. Partě kolem Casillase, Piquého, Busquétse, Fabrégase či Iniesty je stále (s výjimkou Casillase) do třiceti let, pro fotbalistu ideální věk. Del Bosque mnohé překvapil tím, že na šampionát nevzal Fernanda Torrese, který zažíval v Atléticu solidní sezónu. Střelecky se mu sice tolik nedařilo, týmu byl ale vždy velmi platný. Diego Simeone na něj sázel a po boku Antoine Griezmanna podával stabilní výkony. Místo Torrese tak v akci uvidíme Nolita ze Sevilly, Alvára Moratu z Juventusu, Lucase Vazqueze z Realu Madrid či pětatřicetiletého kanonýra Bilbaa Aritze Adurize, který byl vůbec nejlepším španělským střelcem v letošní La Lize. Otazníkem stále zůstává účast Daniho Carvajala z Realu Madrid. Pravý obránce si ve finálovém utkání Ligy mistrů poranil stehenní sval a je tak možné, že jeho místo zaujme Héctor Bellerín z Arsenalu.
Anglie - Jako poslední z pětice největších favoritů podle serveru Tyden.cz představujeme Anglii. Ta je již tradičně řazena mezi favority a týmy, které mají velkou šanci na celkový primát. Stejně tak ale musíme jedním dechem dodat, že Anglie zkrátka není turnajovým týmem. Kromě slavného domácího mistrovství světa 1966 (a i to bylo sporné) nikdy Angličané nedosáhli na nejvyšší stupínek. Letos by to mohlo být jiné. V Premier League letos fanoušci i hráči zažili neskutečnou sezónu, ve které senzačně triumfoval Leicester City, poprvé ve své 115 let trvající historii klubu. Druhý se dlouhou dobu držel Tottenham a právě v těchto dvou týmech drželi kostru angličtí reprezentanti. V Leicesteru to byla dvojice Vardy, Drinkwater, v Tottenhamu pak hráči jako Walker, Rose, Dele Alli, Eric Dier a nejlepší střelec celé Premier League Harry Kane. Především Tottenham Hotspur letos dodal do týmu opravdu celou řadu vynikajících fotbalistů. Tým Roye Hodgsona by mohl těžit z velké euforie a formy, kterým se letos dařilo, ať už z Leicesteru nebo Tottenhamu. Hráči Spurs jsou možná zklamaní z nevydařeného závěru sezóny, na Euru se však mají možnost ukázat. Zkušení mazáci v čele s Waynem Rooneym, Joem Hartem či Gary Cahillem by pak mohli dodat potřebné zkušenosti. V celkovém zúčtování by to mohlo tvořit velmi třaskavou směs. Vždyť i fanoušci v Anglii byli letos až neuvěřitelně za jedno, ve chvíli kdy mnoho z nich vědělo, že jejich oblíbený tým (Manchester United, Manchester City, Chelsea či Liverpool) titul nezíská, všichni to přáli Leicesteru. Fotbalová horečka na ostrovech stále neutichá a mohla by se přenést i na Euro. Na závěr dodejme asi největší strašák anglické fotbalové reprezentace, z kterého se všichni fanoušci i hráči musí budit ze snu. Penaltové rozstřely. V těch totiž Anglie na velkých turnajích nastoupila už sedmkrát a (podržte se) ani jednou nedokázala vyhrát! Zní to až neuvěřitelně, ale na posledních třech turnajích v letech 2004, 2006 i 2012 Anglie vždy vypadla ve čtvrtfinále a vždy na penalty, z toho dvakrát s Portugalci. Pokud si kladete otázku, co se stalo s Anglií v roce 2008 na Euru v Rakousku a Švýcarsku, odpověď je velice pragmatická. Tehdy se fotbalisté Albionu na mistrovství Evropy vůbec nekvalifikovali.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.