Pro německou stáj to mohl být idylický rok. Pro podstatnou část sezonu měli oba jezdci takřka permanentní vstupenku na první dva stupně vítězů. Jenže formule 1 není seriálem závodních strojů, ale lidských individualit. Vztah dvou kohoutů, Nica Rosberga a Lewise Hamiltona, vydatně narušil pohádkovou hegemonii stáje Mercedes.
Co ještě loni fungovalo téměř bez problémů, se letos rozpadlo jak motor žigulíka. Dominance stáje Mercedes dostala v posledních závodech pořádný škrábanec na naleštěné kapotě. A co víc, nejde jen o povrchové škrábance, ale rány do masa týmu, které se jen tak nezahojí.
Za vše mohou sváry mezi oběma ambiciózními piloty, Lewisem Hamiltonem a Nicem Rosbergem. Zatímco fanoušci formule 1 oslavují, že monotónní závody tichých monopostů nabyly na dramatičnosti, šéfové německé stáje zuří.
"Nejsme přátelé," přiznali už v úvodu ročníku oba piloti a jejich slova se čím dál více potvrzují. Ať už šlo o nucenou týmovou režii na konci července ve prospěch Rosberga při Grand Prix Maďarka, nebo o kolizi na víkendové Velké ceně Belgie. Hned ve druhém kole totiž německý pilot narazil do Hamiltona a způsobil mu defekt pneumatiky, respektive konec v dobře rozjetém závodě.
Ublížený rebel
"Bylo to harakiri," hřměl týmový šéf Toto Wolff, jemuž se skvěle rozjetý plán tak trochu sype pod rukama. "Je to nepřijatelné," konstatoval po zbytečném Rosbergově manévr Niki Lauda, legendární jezdec a šéf dozorčí rady německé stáje.
Karty se začínají obracet. Není to přitom tak dávno, kdy týmoví kolegové, a vůbec i ostatní jezdci v poli, nijak zvlášť nemuseli Brita Hamiltona. Občas jezdil "přes mrtvoly", svému úspěchu bez větších výčitek dokázal obětovat týmové body. Fernando Alonso, jeho týmový kolega z McLarenu z roku 2007, může vyprávět. Právě kvůli vzájemným svárům přišli oba jezdci o titul a nakonec se tehdy radoval Fin Kimi Räikkönen z týmu Ferrari. Šampionát vyhrál o jediný bod.
Jenže letos je tím "zlým" naopak Rosberg. Mocná vlna úspěchů z úvodu sezony jej po zásluze katapultovala do role týmové jedničky, s čímž se Hamilton v koutku své závodnické duše jen těžko smiřoval. Zatímco se našlapaný motor Mercedesu dusí spory svých jezdců, přízeň šéfů se pomalu začíná vracet právě Hamiltonovi.
Bylo to bez rizika, tvrdí Rosberg
"Snažil jsem se předjet, tak proč bych to nezkusil? Byla tam příležitost i bez technologie DRS, byl jsem mnohem rychlejší," obhajoval svůj útok Rosberg. "Pro mě tam nebylo riziko," snažil se mírnit nově vzniklý konflikt, jenž však kulminuje už od začátku sezony. Štiplavé poznámky z obou stran rozhodně šéfům stáje nijak zvlášť nevoní.
Stejně tak i anglickým fanouškům, kteří v Belgii na v závodě druhého Rosberga hodně hlasitě bučeli. "Jsou to Britové, takže je chápu. Byla jich ale pouze menšina. Nebylo to příjemné. Všichni ostatní byli nadšení napínavým závodem. Jenže někteří by si měli pořádně přečíst předpisy a pochopit, jaký je kodex pro nás piloty," přilil, možná nechtěně, opět benzín do ohně Rosberg.
Na Hamiltonovi naopak bylo znát, jak v sobě své naštvání s přemáháním dusí. "Ztrácím 29 bodů, to není dobré. Může trvat dlouho, než se mi podaří ztrátu dohnat. Ale vím, že věci se mohou zase změnit. Můžete si ale všimnout, že Rosberg málokdy závod nedokončí. V této sezoně to pro něj vypadá dobře," konstatoval.
"V mé hlavě se odehrává spousta myšlenek. Možná to jen není můj rok, ale nemohu cokoliv vzdávat. Máme skvělý tým, výborné auto a budu bojovat dál. Kdo ví, jestli se ke mně vrátí štěstí, ale pokusím se o to. Připomíná mi to roky, kdy jsem byl ve škole," hledal nevšední přirovnání mistr světa z roku 2008. "Učitelé něco řekli a vy jste nemohli udělat vůbec nic. Stejně tak neučinili nic pořadatelé a já jsem teď téměř třicet bodů pozadu. Budu prostě muset závodit jako o život," slibuje Hamilton.
Ač v německé stáji rozhodně radostí neskotačí, právě emotivní rozepře mezi dvěma hlavními aspiranty na titul mohou oživit jinak nudný scénář letošního ročníku formule 1. Diváci totiž netrpí nostalgií po předem jasných šampionátech. Naopak k rivalitám, jaké mezi sebou zažívali v jedné stáji Nelson Piquet s Nigelem Mansellem, Gilles Villeneuve s Didierem Peronim či Alain Prost s Ayrtonem Sennou, se vždy rádi ve svých vzpomínkách vracejí.
