Atény jsou městem české fotbalové zkázy. Kdo tam přijede, prohraje. Vypadne. Sparta byla ze všech týmů za poslední léta nejblíže úspěchu. I když ve 3. předkole Ligy mistrů podlehla Panathinaikosu 0:3, normalizovaným „rozdílem třídy".
ČTĚTE TAKÉ: Smutek Sparty. Prohrála 0:3 a s Ligou mistrů se loučí
Sparťané měli nahráno z domova (na Letné vyhráli 3:1), jenže výhodu nevyužili. Proč? On-line deník TÝDEN.CZ našel důvody.
Zbytečná nesmělost
Obrana Panathinaikosu? Nic, co by se nedalo překonat. A nejen obrana. Ale celá defenzivní hra pyšného aténského celku. Sparťané asi sami udiveně koukali, kolik měli ze začátku prostoru. Bohužel často působili alibisticky, neodvážně. Do útoku buď chodili s málo hráči, nebo nezakončovali agresivně, důrazně. Škoda.
Stačilo víc kousat. Aténská defenziva byla jako sněhulák - vypadala pevně a hezky, ale po zahřátí by se rozpadla. Tak jako v Praze. Ukázaly to šance Bergera (první poločas), Kušníra a Kaloudy (poslední minuty). Bohužel, jen ukázaly. Naznačily.
ČTĚTE TAKÉ: Strašně mě ta šance mrzí, kál se sparťan Kalouda
Absence generála Řepky
Rakouský nováček Niklas Hoheneder odehrál slušný zápas, o tom žádná. Výrazně nechyboval, byl nenápadný, hrál na jistotu, pozičně. Jenže - prostě to nebyla skálopevná výraznost Tomáše Řepky. Neústupnost, generálství. Řepka chyběl kvůli nataženému stehennímu svalu. A chyběl viditelně.
Ač se Roman Hubník snažil šéfovat obraně, byly znát nedostatky v komunikaci. Třeba když Manuel Pamič nechal dvakrát Cissého osamoceného jako bójku na moři. Řepka by to asi nedopustil. Chorvatského beka by verbálně zatloukl už po první minele - pokud by vůbec přišla.
„Milionové" individuality
Tentokrát to nebyl nepřekonatelný Panathinaikos, jak jej známe z předešlých konfrontací s českými kluby. Měl slabiny, temná herní zákoutí. Jenže disponoval i potřebným hvězdným třpytem, díky němuž nakonec pražský tým zničil.
Měl totiž individuality. Individuality, které jsou ceněny miliony - individuality, které Sparta neměla a ani nemůže mít. Djibril Cissé, Sebastian Leto, Jorgis Karagunis, Dimitros Salpingidis. Takoví hráči dělají rozdíly. Karagunis a Salpingidis excelentním způsobem připravili góly, Cissé s Letem Spartě zatápěli.
Kdyby... aneb o štěstí
Luboš Kalouda z úterka na středu asi nespal moc dobře. Sparťanský mladík pohrdl chvilkovou nesmrtelností, když dvě minuty před koncem zápasu, za stavu 0:2, zahodil maximální šanci. Dlouho se držel za hlavu. Bezmocně. Kdyby dal, mohl rozhodnout o postupu. Stačilo netrefit hlavu blokujícího obránce, ale ten obrovský brankový prostor, jejž měl před sebou...
Nebo Patrik Berger - kdyby jeho rána za stavu 0:0 neminula o bolestné milimetry branku, mohlo být vše jinak. Jenže „kdyby" je relativní pojem z říše fantazie. V reálném světě potřebovali sparťané „jen" více štěstí. Nebylo, není ani postup.
ČTĚTE TAKÉ: Jarolím hledá ideální mix. Ale prý nejde o život
Foto: ČTK, Reuters
