Měl to být další velký večer bavorského giganta. Úřadující šampion Bayern Mnichov se mohl potřetí v řadě dostat do finále fotbalové Ligy mistrů, zaútočit na obhajobu. Doma sice musel dotahovat jednogólové manko z prvního semifinálového zápasu, nikdo v Německu však nepochyboval, že přes Real Madrid postoupí. Jenže možná až příliš sebevědomou předzápasovou pohodu vystřídala čtyřgólová potupa, po které do finále protancoval Bílý balet.
Že Bayern prohrál úvodní duel semifinále na hřišti Realu 0:1? Žádný problém. Nebo spíše lehčí zakopnutí na jinak dokonale uhlazené cestě k dalšímu triumfu. Tedy alespoň fanoušci německého velkoklubu o tom byli přesvědčeni. Přinejmenším stejně tak jako o vkusnosti tradičních bavorských "tříčtvrťáků" s kšandami.
Vyřazení si nikdo z nich nepřipouštěl. Co na tom, že jsme v Madridu prohráli, teď hrajeme doma, budeme silnější, navíc tady Real z dosavadních deseti zápasů ani jednou nevyhrál, opakovali si příznivci Bayernu flegmaticky a pořád dokola.
Grilování, pivo a německá pohoda
Před Allianz Arénou, kde se davy domácích scházely už od brzkého odpoledne, vládla naprostá pohoda. Jako by se snad neměl hrát ani tak důležitý zápas. Rozjaření fanoušci na rozlehlé pláni před stadionem seděli na rozkládacích židličkách, na vlastních grilech připravovali tradiční bratwursty, z nekonečného počtu bas vybírali jednu lahev piva za druhou.
Turisticky notoricky známá bavorská pohostinnost sálala na všechny strany. "Vy jste z Čech? Hned po zápase nikam nejezděte, až postoupíme, bude v centru Mnichova pivo zadarmo," lákal jeden z fanoušků před utkáním. "Dneska to bude dlouhá noc," dodal s úsměvem a šibalským pomrkáváním.
Člověku by se tato idyla snad ani nechtěla opouštět. Jenže hodinu před výkopem už se obrovská do červena oděná masa pomalu začala sunout k branám stadionu. I v po střechu natřískané Allianz Aréně bylo zprvu hodně živo. Bouřlivý potlesk při představování domácích hráčů, obrovské choreo obepínající celé ochozy, ohlušující skandování 68 tisícovek fanoušků.
Radši zůstat před stadionem
Jenže pak začal samotný zápas, očekávaný vrchol povedeného dne. A už po několika úvodních minutách vzal zdánlivě nekonečný optimismus za své. Real v první půlhodině zasadil domácím hned tři pořádné pecky.
První rána - 16. minuta: První roh Realu, Ramos si naskočil na centr Modriče a hlavou zavěsil. Následovalo hrobové ticho, rozpačité pohledy domácích fanoušků... Ale po pár vteřinách už se opět rozjel rozjívený kolotoč mnichovských chorálů. Nic se neděje, stejně postoupíme, byli přesvědčení fanoušci Bayernu.
Druhá rána - 20. minuta: Standardní situace, znovu Ramos, znovu hlavička a znovu gól. Někteří příznivci Bayernu si jen s nelibostí něco šeptali pod fousy (možná něco ve smyslu, že měli raději zůstat u grilů před stadionem), jiní zlostně mrštili prázdnými kelímky o zem. V tu chvíli už jejich tým musel vstřelit čtyři góly, aby postoupil.
Třetí rána - 34. minuta: Na konci bleskového protiútoku madridského týmu byl Ronaldo, který sám před brankou propálil bezmocného gólmana Neuera. Studená sprcha? Ne. Hotová kryokomora. Celá Allianz Aréna se ponořila do hlubokého mrazu. Méně odolní fanoušci začali opouštět stadion, ty ostatní jen nevěřícně hleděli směrem ke stejně vyplašeným domácím hráčům. Hotovo! O postupujícím bylo rozhodnuto.
Tak trochu jiná mexická vlna
Příznivci Bayernu v tu chvíli už dobře věděli, že si z práce nemusí brát dovolenou na květnové finále Ligy mistrů v Lisabonu. Po několika minutách však opět začali hlasitě hnát své mužstvo alespoň ke zkorigování děsivého výsledku. Toho se ale nedočkali.
A když v poslední minutě zápasu zvýšil na ještě děsivějších 4:0 svým druhým gólem Ronaldo, zvedlo se na stadionu něco jako mexická vlna. S tím rozdílem, že se místo dokola ochozy rychle valila ven ze stadionu.
Jako by se prostor před Allianz Arénou během večera naprosto proměnil. Místo, kde před zápasem kralovalo veselí a bujará nálada, se za ty dvě hodiny stal tichým pohřebištěm šancí na obhajobu triumfu.
Dlouhá noc, jak sebevědomě tvrdil jeden z fanoušků Bayernu před zápasem? Ano, jenže pro někoho úplně jiného. Mezi zkoprnělým červeným davem si to do barů v centru města nadšeně protancovávali příznivci Bílého baletu.
