Kolébka kopané se pomalu rozpadá. V Anglii mohou pro letošní rok na ušatou trofej pro vítěze Ligy mistrů zapomenout. Stejně jako před dvěma lety budou ve čtvrtfinále kluby z Velké Británie chybět. Navzdory jakýmkoliv herním a zejména finančním předpokladům.
Premier League může být nejbohatší a nejsledovanější soutěží světa, leč výsledky mluví jasně. Angličané na zahraniční konkurenci v posledních letech nestačí. Je to už podruhé během tří let, kdy země, kde vznikl samotný fotbal, nemá ve čtvrtfinále Ligy mistrů jediný tým. Do roku 2013 se to přitom stalo jen jedinkrát. V roce 1996 se, dle očekávání, nedokázal vypořádat s konkurencí Blackburn, tehdy hodně nečekaný anglický mistr.
Strach je na místě. Angličané zatím drží čtvrtý nejvýhodnější koeficient, ale... Na dostřel je již Francie, která měla v posledních čtyřech sezonách o dva čtvrtfinalisty více. Z místních klubů již nejsou strašáci, nýbrž vítaná pohárová sousta.
| Anglické kluby v Premier League (od čtvrtfinále): |
| 2004/05: Chelsea - semifinále, Liverpool - titul 2005/06: Arsenal - finále 2006/07: Manchester United a Chelsea - semifinále, Liverpool - finále 2007/08: Arsenal - čtvrtfinále, Liverpool - semifinále, Chelsea - finále, Manchester United - titul 2008/09: Liverpool - čtvrtfinále, Arsenal a Chelsea - semifinále, Manchester United - finále 2009/10: Manchester United, Arsenal - čtvrtfinále 2010/11: Tottenham a Chelsea - čtvrtfinále, Manchester United - finále 2011/12: Chelsea - titul 2012/13: nikdo 2013/14: Manchester United - čtvrtfinále, Chelsea - semifinále 2014/15: nikdo |
Letošní sezona je jasným příkladem. Liverpool, který o Lize mistrů snil pět let, vypadl potupně rovnou ve skupině. Na úkor švýcarské Basileje. Arsenal nezvládl domácí zápas s Monakem a v odvetě se probudil až příliš pozdě. Manchester City i ve své čtvrté sezoně v Lize mistrů svou pozici milionářského velkoklubu neuhájil. Klubovým maximem zůstává nadále osmifinále.
Méně slavný klub z Manchesteru podruhé v řadě neprošel přes silnou Barcelonu. Celkové skóre 3:1 však bylo ještě milostivé, nebýt fenomenálního výkonu brankáře Joea Harta, končila by pouť bleděmodrých potupným debaklem. "Už si nemohou hrát na nováčky. Vždyť už tuto soutěž hrají čtyři roky a mají v klubu opravdu excelentní fotbalisty," trefně poznamenal bývalý zadák Citizens Danny Mills.
Londýnská Chelsea byla letos považována ze jednoho z favoritů soutěže. Vládne v Anglii a to samé se očekávalo i v evropské konkurenci. Jenže přišel šok v podobně Paris Saint-Germain. Ačkoliv hráli v odvetě Pařížané v deseti, bez vyloučené hvězdy Zlatana Ibrahimoviče, Blues se museli se soutěží potupně rozloučit. Defenzivní, bojácná a minimálně efektivní taktika Josého Mourinha tentokrát na postup nestačila. A Manchester United? Ten se letos do evropských pohárů ani neprobojoval.
Čím to je, že navzdory ohromné finanční síle, díky které si anglické celky mohou ukázat na nejnadanější hráče z celého světa, zástupci Premier League tápou? Chabé jsou výmluvy na skutečnost, že místní liga je ohromně vyrovnaná. Fakt, že nejhorší místní kluby by měly navrch nad podobně postavenými celky z jiných soutěží, nikoho nezajímá. Místní smetánka při měření sil s elitou tápe.
Stačí se přitom vrátit jen o sedm let zpátky. Ve čtvrtfinále tehdy byla rovná polovina klubů právě z Anglie. Liverpool, Arsenal, Chelsea a Manchester United. Dva posledně jmenovaní si nakonec zahráli ve finále o titul, kdy se mohli radovat Rudí ďáblové. Poté se zadařilo ještě v roce 2012, kdy zvítězila Chelsea pod vedením Roberta Di Mattea. Jednalo se však spíše o velký fotbalový zázrak, než důkaz o tom, že Anglie patří na vrchol anglické kopané.
Důvod je patrný. Anglie již není významnou líhní talentů, místní fotbalový obchod se soustředí především na import. Stačí se přitom podívat na dva veleúspěšné kluby poslední dekády. Jak Barcelona, tehdy vedená Pepem Guardiolou, tak Bayern Mnichov, stvořený Juppem Heynckesem, postavili svůj úspěch na základech odchovanců. Zatímco v éře Barcelony zářili Puyol, Piqué, Xavi, Iniesta a Messi, sláva Bayernu započala na Lahmovi, Schweinsteigerovi, Mullerovi. A klidně také na Ribérym a Robbenovi, kteří se do sestavy dlouhodobě zapracovávali.
Podobný obrázek je v Anglii už několik let tabu. Dávné úspěchy Manchesteru United či Arsenalu už jsou pokryty prachem. Z místních klubů se staly fabriky, kde se neustále protáčí námezdní síly. Žádný přirozený růst...
Arsenal, Chelsea, oba celky z Manchesteru a Tottenham využívají největší počet zahraničních hráčů v místní lize. Příklad za všechno: jen pět hráčů z Anglie nastoupilo do odvetných osmifinálových klání (Cahill s Terrym za Chelsea, Hart s Millnerem za City a Welbeck v dresu Arsenalu, kde poté během zápasu naskočili také střídající Gibbs a Walcott). Zatímco v Anglii utrácí za nově příchozí hráče, nejen v německé Bundeslize utrácí stovky milionů do mládežnických akademií. A vyplácí se to. Otázkou jde, kdy na stejnou kolej přejedou i rozmařilí Britové.
