Bylo před Vánoci, blížil se konec roku 2005. Letenští 7. prosince remizovali 0:0 se švýcarským Thunem a fotbalisté Sparty se bez jediné výhry ve skupině loučili s milionářskou Ligou mistrů. Málokdo tehdy čekal, že bude následovat devět let dlouhý půst. Letos se navíc reálně může zakulatit.
Absence v Lize mistrů bolí. Ať už po psychické, tak i finanční stránce. Letenský klub je dlouhodobě ve ztrátě. V plusu byl od roku 2004, kdy kormidlo převzal Daniel Křetínský, pouze jedinkrát - právě v roce 2005, kdy Sparta hrála Ligu mistrů. Od té doby je sparťanské hospodaření zbarveno "stylově" do rudých čísel. Loňská ztráta byla podle magazínu Euro 144 milionů korun.
Fanoušci trpí. V Lize mistrů museli od roku 2005 sledovat jak úhlavní rivaly ze Slavie i Plzně. Pravidelné účasti v základní skupině Ligy mistrů z přelomu tisíciletí jsou již dávnou minulostí, sparťané se v minulých letech trápili i ve druhořadé Evropské lize. Hlavní důvod? Nepříliš kvalitní, nebo až moc úzký kádr.
Žádné velké změny ve stávajícím trendu ale nelze příliš očekávat. Svědčí o tom nákup posil, které na Letné v létě uvítali. Zatímco v Plzni sází na dlouhodobou koncepci a do týmu zatím přicházejí šikulové jako jablonecký Kopic či příbramské duo Matějů, Suchan a jihlavský Kučera, na Spartě opět sází na zvláštní transferovou bramboračku.
Zatímco v minulých letech na Spartě sázeli na vlastní odchov, zejména pak nadprůměrný ročník 1992 (Kadeřábek, Brabec, Krejčí, Kadlec), poslední dobou se vydává zase úplně odlišnou cestou.
Poslední nákupy Spartě vůbec nevychází. Stačí se podívat na osudy hráčů, kteří přišli do Sparty v zimě. S velkou pompou vítaný albánský talent Shala si na jaře (vinou zranění i příchodu Kadlece) téměř nekopl do míče. Američan Fafá Picault, kterého Sparta prý vyfoukla půlce Evropy, se už z Letné vypařil. Bez jediného ligového startu. Prostě úlet. Skončil i Jakub Řezníček, údajně "lepší Bednář", který se však na hřiště dostával jen jako z nouze ctnost. Stejně dopadla i další zimní posila do útoku - Ivan Schranz. Sympaťák, kterého nikdo nestačil pořádně poznat. Přišel, viděl, zmizel. Takový je život sparťanský.
Letošní posily pokračují v tradičním duchu. Roli zpráskaného navrátilce ztvárňuje po nevydařené italské misi Josef Hušbauer, sázku na nejistotu pak nigerijský útočník Kehinde Fatai. Úděl fotbalisty, který v předchozím klubu zářil, pak skomíral a nyní se má restaurovat na Letné, má na sobě přišitý exteplický šikula Franci Litsingi.
Odcházející Pavla Kadeřábka by měl nahradit druholigový německý fotbalista Markus Steinhöfer, jenž se za svou kariéru nejvíce proslavil tím, že s průšvihářem a fotbalovým zatracencem Feninem podpálil byt. Největší posilou by tak mohl být stárnoucí portugalský střelec Marco Paixao, jenž rovněž nedisponuje ohromujícím fotbalovým životopisem, ale chlubí se poměrně slušnou formou z polské Wroclawi.
Posílit kádr je v případě Sparty nutnost. Budou ale tito hráči těmi pravými, kteří pomohou pražskému klubu zpět pod záře evropských reflektorů? Na soudy je zatím brzo. Jisté však je, že se z posil zatím neklepou hrůzou ani ve Štruncových sadech, natožpak kdekoliv jinde v Evropě.
