Na stadionu Viktorie Plzeň by mohl hrát i poslepu. Vždyť zde bojoval úspěšně o titul, řádil v Lize mistrů, stal se jednou z tváří "Vrbova zázraku". Nyní ale Petr Jiráček válčí na opačné straně barikády - u největšího rivala Sparty. V neděli bude chtít poprvé svůj někdejší domov vyloupit.
Píše se srpen 2010. Šlágr kola. Úřadující mistr Sparta doma hostí v 6. kole vedoucí Plzeň. Sparťané si chtějí spravit chuť po čtyři dny staré blamáži proti Žilině, která jim odvála Ligu mistrů. Opět. Jenže proti Plzni schytávají další facku. Jakýsi vlasatý buldok jim střílí gól, který znamená výhru Plzně 1:0. Jiráčkova hvězda stoupá.
"Sparta je Sparta. Nevím, jestli z ní jde strach, ale doufali jsme, že nebude ve své kůži," říkal Jiráček po zápase, který Plzeň nasměroval k titulu. Prvnímu ve své stoleté historii. Ten odšpuntoval zlatou éru ověnčenou dalšími dvěma českými tituly a zápasy s Barcelonou či Bayernem Mnichov.
Stejně pohádkový byl i příběh Petra Jiráčka. Kluka z Tuchořic na Sokolovsku, který vyčníval svou bojovností. Žádný hračička, míčový ekvilibrista, ale poctivý dříč. Ještě v roce 2008 hrál druhou ligu za Sokolov, načež ho v létě přetáhla Plzeň.
Dlouho se na nové adrese nerozkoukával a téměř hned se uvelebil v základní sestavě po boku kapitána Pavla Horvátha. Jenže start sezony se nepovedl, a tak k týmu přišel ze Žiliny vyhozený trenér Pavel Vrba.
A pak už to šlo jako po másle. Plzeň i s Jiráčkem šlapala. Titul, Liga mistrů. K Vánocům 2011 si tak vlasatý záložník nadělil přestup do bundesligového Wolfsburgu. "Těším se na novou výzvu," básnil, zatímco do Plzně plachtilo zhruba 120 milionů korun.
Německé trápení a rudá výzva
Navíc se stal nepostradatelným mužem i v české reprezentaci. "Jiráček úžasně! 1:0! A tenhle kluk kopal ještě nedávno v Sokolově a nikdo o něm nevěděl!" jásal komentátor Jaromír Bosák během klíčové bitvy s Polskem na Euru 2012 . Prostě hollywoodský doják.
Jenže ten netrval věčně. V Německu se Jiráček soužil. Ztratil místo v reprezentaci. Pravidelně nehrál ve Wofsburgu ani poté v Hamburku. Bojoval s jazykem, trenéry, zraněními. A tak letos v létě zamířil domů do Česka. Akorát vyměnil Plzeň za Prahu. "Jsem rád, že jsem ve Spartě. Rivalitu s Plzní házím stranou," hlásil devětadvacetiletý záložník po svém přestupu na Letnou.
Nikdo vlastně nevěděl, co od něj čekat. Někdo ho oslavoval, jiný jím opovrhoval. Vždyť dlouho nehrál... Do sestavy mu pomohlo i zranění Lukáše Váchy. Ano, zprvu se hledal, chyběla fyzička i jistota na balonu. Ale teď už hraje to své: zarputile drží střed hřiště, snaží se vypomáhat, kde se dá. Působí suverénně.
Až ale v neděli vyběhne na plzeňském stadionu, bude možná zas nervózní jak "malej Jarda". Jak ten holobrádek, který si před sedmi lety připsal svůj první ligový start proti Viktorce Žižkov (3:2) Tehdy byl na hřišti i David Limberský a Milan Petržela. Ti u jeho velkého návratu budou také. Kámoši proti sobě. V bitvě, která může rozklíčovat boj o titul. Stejně jako ta, v níž tehdy plzeňský Jiráček setnul svým gólem Spartu.
Jaký příběh vymyslí tentokrát? Superšlágr mezi Plzní a Spartou se hraje v neděli od 15 hodin, vysílá ho O2 Sport.
