Byla to rozpačitá generálka. Sparta se poprvé pod novým trenérem a s obměněnou sestavou představila na Letné před svými fanoušky. Herně však nenadchla a především první poločas musel v myslích sparťanských příznivců vyvolávat trudné vzpomínky na minulou sezonu. Po pauze se herní projev zlepšil, Pražané dokázali vyrovnat na konečných 1:1, i přesto je však jasné, že k ideálu má výkon ambiciózního celku ještě hodně daleko. Co poslední přípravný zápas proti Vitesse Arnhem ukázal?
Především jednu zásadní věc. Na úterní tiskové konferenci hovořil italský trenér Andrea Stramaccioni mimo jiné o tom, že na Letnou v létě sice nepřišel žádný hráč typu Bořka Dočkala, ale není to problém, protože Sparta jej dokáže nahradit z vlastních zdrojů. Pod Markem Jankem tak ve čtvrtek nastoupil David Lafata, který už podobnou roli měl na jaře pod koučem Radou, jemuž zdravotní stav kádru v podstatě nedával jinou možnost.
Jenže Lafata není ofenzivní záložník, podhrot, ani falešná desítka. Onen důležitý post můžeme nazývat jakkoliv, zkušený střelec se na něm však nikdy nebude cítit jako doma. "Je mi jedno, kam mě trenér postaví. Budu rád, když mě vůbec postaví," zavtipkoval kapitán Sparty na úterním setkání s novináři. I on však musí cítit, že jeho největší síla je jinde.
Zakončovatel, nikoliv tvůrce
Lafata je výjimečný v pokutovém území, má skvělý výběr místa a dokáže si díky geniální intuici najít odražený balon. Takhle byl zvyklý hrát celý život, až se stal nejlepším střelcem v ligové historii. 193 branek je úžasná vizitka. Teď si ale v pětatřiceti letech musí zvykat na nové úkoly na hřišti a jeho největší přednosti jsou tak logicky potlačeny. Protože plýtvá silami jinde, než tam, kde je může nejlépe uplatnit.
Pozice typického ofenzivního záložníka a podhrotového hráče už v dnešním fotbale není využívaná tak jako kdysi, řada evropských klubů se bez tohoto postu obejde. Stramaccioni však sám řekl, že hru chce stavět na třech středních záložnících s rozdílnými úkoly. Jedním z nich by pak měl být i muž, který schopnosti klasické "desítky" bude mít.
Ideální spásou by samozřejmě byl Tomáš Rosický, vzhledem k jeho opakovaným zdravotním problémům na něj však italský kouč rozhodně spoléhat nemůže. A Lafata je zkrátka mnohem silnější na hrotu útoku než v mírně stažené pozici. Ano, do Sparty v létě přišel Rakušan Mark Janko, čímž šestinásobnému králi ligových střelců značně vzrostla konkurence.
Proto je možné, že by se Lafata přes dalšího zkušeného parťáka do sestavy vůbec nedostal. Není však typem hráče, který by v kabině dělal dusno, kvůli tomu, že nehraje. V pětatřiceti by se dokázal smířit s rolí žolíka, který občas nastoupí v základu, jindy zas naskočí až do rozběhnutého zápasu. S přibývajícím věkem rok od roku neúprosně ztrácí rychlost, i proto by mu pozice muže, jenž čerstvý vlétne na unavené obránce, mohla svědčit.
Přetlak na jiném místě
Stramaccioni však zjevně věří, že jeho kapitán roli podhrotového hráče zvládne. Nasazoval ho na ni v průběhu celé přípravy a ani generálka nebyla výjimkou. Výkon však skřípal a Lafata nikdy nebude typem hráče, který bude rozdělovat přihrávky a řídit hru celého mužstva. Jeho pozice je výš, v zásadě nejvýš, jak jen to jde.
Sparta v létě přivedla deset zahraničních posil a revolučně změnila i realizační tým. Smysl dává příchod stoperů Štetiny s Kayou, krajního beka Čiviče, brankáře Dúbravky, forvarda Janka i křídelníků Plavšiče, Ben Chaima a Vukadinoviče. Jen ve středu pole jako kdyby pořád někdo scházel. Po nákupech Kamerunce Mandjecka a Francouze Mavuby má teď Sparta společně s Frýdkem, Váchou, Marečkem a Sáčkem šest hráčů, kteří mohou v záloze hrát s defenzivnějšími úkoly.
Typický podhrot nebo tvůrce hry (vyjma zmíněného Rosického) však na soupisce chybí. I přestože Stramaccioni zmínil, že hráče s podobnými úkoly na hřišti chce. Lafata jím však není a nikdy nebude. Je jen otázkou času, kdy se to italskému trenérovi ukáže v plné nahotě.
