Dlouho nic, nic, minimum šancí, málo střel a pak najednou - obrat. Sparťanský příběh v Mladé Boleslavi by se mohl stát encyklopedickou story o dokonalé efektivitě. Sparta vyhrála 2:1.
Začalo to rudou nadějí. Neuběhlo ani deset minut a Sparta mohla vést. Jenže tečovaná střela Kušníra jen políbila břevno. Hra se pak na chvíli rozkouskovala, byla nezajímavá, uprostřed hřiště. Až do doby, než se trefil Marek Kulič.
Muž, jenž za svá léta ve Spartě pořádně nepřesvědčil o svých předpokládaných gólových schopnostech, prošel až před Blažka a pohodovým zakončením dal svému bývalému klubu recept, jak to dělat. Zvýšit mohl za chvíli Alex Mendy, zpracoval si centr ze strany, ale v jasné pozici trefil jen Blažka.
Sparta byla nevýrazná. Hledala cestičky, držení míče bylo křečovité, chyběla invence v záložní řadě, zajímavý nápad, překvapení... Prostě to nebylo ono. Druhý poločas provázely prázdné minuty ničeho, Jozef Chovanec chtěl oživit hru Bonym Wilfriedem a Václavem Kadlecem (od začátku hrál totiž jen jeden útočník, Miloš Lačný).
Celozápasové krájení času najednou vyprodukovalo nečekanou gólovou smršť. Z nevýrazné Sparty se během chvíle stal silný sebevědomý tým. Čtyři minuty před koncem se po rohu trefil Kušnír. Vypadalo to jako remízové vysvobození, ale kdepak. Šokující ránu Boleslavi zasadil sparťanský hrdina Libor Sionko. V nastaveném čase zvýšil na 2:1 - a zápas, jenž dlouho vypadal jako sparťanská slepá ulička, najednou přinesl velkou rudou radost.
Foto: ČTK
