Je po všem. Rudé naděje na zisk mistrovského poháru definitivně zmizely z letenských kanceláří, kabin i sklepů. Propadly se kamsi pod tunel Blanka. Sparta remízou s Duklou (1:1) sama sebe připravila o titul. Za neúspěchem však šli sparťané celé jaro. Vyhráli jen šest ze třinácti zápasů. Proto si to o titul rozdá v sobotu Liberec s Plzní.
V zimě ve Spartě paradoxně všechno tak nějak rozkvetlo. Alespoň se to zdálo. Skončil kritizovaný GSM Jozef Chovanec i veteráni Tomáš Řepka s Jaromírem Blažkem. Naopak přišel uznávaný odborník Jaroslav Hřebík s perspektivními hráči jako Mario Holek, Tomáš Vaclík či Tomáš Přikryl. A především, se svou herní filozofií, s níž uspěl například u stříbrné devatenáctky. Jenže déjà vu se nekonalo a Sparta navzdory podzimnímu šestibodovému náskoku v čele tabulky skončí sezonu bez trofeje. Zklamala v domácím poháru i v lize. Co za jejím neúspěchem stojí?
Zoufalá koncovka
I na podzim bylo proměňování šancí pro Spartu spíše utrpením. Často jí však pomohlo pověstné štěstí či náhoda. Naopak pod Hřebíkem se na ně spolehnout nemohla. "Na podzim jsme dávali góly i z ničeho, ale na jaře tomu tak nebylo," všiml si Marek Matějovský. Kapitán rudé party, která dala v letošní sezoně jen 48 gólů. A to je tuze málo. Liberec i Plzeň mají na kontě branek přes 60.
Hra Sparty se nechtěně řídí mottem "všechno na Kweukeho". Většinou pomocí dlouhého nákopu. Důkazem bezmezného spoléhání na kamerunské beranidlo je i pohled do tabulky střelců. V nejlepší desítce je z Letenských jen Kweuke (11 gólů), zatímco Liberec má mezi top střelci hned tři fotbalisty (Štajner - 15 gólů, Breznaník - 12 gólů, Rabušic - 11 góĺů).
Ve Spartě zřejmě ani sami nevědí, zda hrát na jeden stožár či raději na dva útočníky. Kweuke navíc nemá ideální formu a hra, kterou Sparta praktikuje, mu příliš nevyhovuje (komu taky ano). Lepšího útočníka ale na Letné momentálně nemají. Dá se tedy očekávat, že se letní nákupy Sparty budou zaměřovat především na hledání gólového hráče.
Tápající kombinace
Snaží se, vymýšlí, dře. Často ale Marku Matějovskému nezbývá nic jiného než jen bezradně lomit rukama. Sám na všechno nestačí. Připomíná trochu dirigenta před sborem, který mu nevěnuje pozornost. I proto kombinace Sparty váznou a lehkost při zakládání akcí byste ve Spartě pohledali. Nejnebezpečnější akce tahá po levé straně Krejčí. Sám.
Tolik opěvovaná posila Mario Holek, kterého trenér Martin Hašek dokola doporučoval do reprezentace, se chová prapodivně. Jako by měl během zápasů na sobě čapku neviditelnosti ze seriálu Arabela a čas od času si ji sundal, aby ukázal, že se míče bojí opravdu jenom trošičku.
Za chybějící ťukecem stojí i práce krajních obránců Sparty, kteří nepodporují ofenzivu tak vydatně jako jejich kolegové v Liberci či Plzni. Zejména post pravého beka je pro Letenské kamenem úrazu. Takový Theo Gebre Selassie by se jim moc hodil.
Chybující, nestálá obrana
Před sezonou se na Letné pyšnili trojicí zkušených stoperů (Jarošík, Erich Brabec, Zápotočný). Jenže obrana Sparty si navzdory velkému množství zkušeností počíná dost naivně. Na jaře inkasovala třináct gólů, ale co víc, často po vlastních kiksech. V nich se zaskvěl především Jiří Jarošík. Ten už neoplývá takovou rychlostí jako v dobách své největší slávy a nenašel se ani v roli šéfa letenské defenzivy. Výsledkem jsou nezvládnuté standardní situace soupeřů, viz vyrovnávací gól Lietavy v duelu s Duklou.
Za celé jaro navíc nenašli sparťanští trenéři ideální stoperskou dvojici. Nejdříve nastupoval mladý Jakub Brabec s Jarošíkem, potom zvučné duo Brabec - Brabec a ligu končí Sparta s dvojicí Erich Brabec - Jiří Jarošík. Zápotočný byl už dávno hozen přes palubu.
Neklid a bázlivost
Sebevědomí, vůle a bojovnost patří ke Spartě odnepaměti. Letošní sezona je však výjimkou. Sparťané jsou psychicky dole, mají problém sami se sebou, s tlakem, který přináší v českém fotbale jméno Sparta.
Pokud v zápase jako první inkasují, většinou už se z toho nedokážou vzpamatovat. Otočit utkání je nad jejich síly. Naopak když dají první gól, zápas už si zvládnou pohlídat. Nikoli však ve středu na Dukle. Po vedoucí brance se sparťané zalekli, hráli pasivně a ustrašeně, netroufali si znovu zaútočit, načež přišel trest v podobě vyrovnávací branky. Ne, tohle není ta slovutná Sparta. Její sebevědomí zůstává letos za očekáváním. A nejen to.
