Praha byla o víkendu obsazena rudou barvou. Sparťané slavili fotbalový titul bouřlivě, radostně, nekonečně, dlouze. Liga je pryč, letenská radost se pomalu mění v minulost a přetváří se v rešerši toho, čím vším liga byla - kromě oné mistrovské euforie, na kterou sparťanští fanoušci čekali dva roky.
Fotbalový míč v Česku bavil i znechucoval. Tak, jak to umí snad jen v místních podmínkách. Sezona plná postaviček, loutek, různých obvinění, prohlášení i podivných rozhodnutí. Jaká tedy byla liga?
SPARŤANSKÁ. To především. Ač klopýtavým krokem, který symbolizovalo časté bolení očí z fotbalu, který Sparta předváděla, dobelhal se letenský tým k titulu, který vlastně všichni ostatní odmítali. Kdyby Baník vyhrál doma s Boleslaví či zbytečně neztratil spoustu zápasů, musel vyhrát on. Ale to je fuk. Úplně jedno.
Sparta ani jednou v sezoně neprohrála (ale čtrnáctkrát remizovala), což se jí naposledy podařilo v sezoně 1943-44, a raduje se. Sice je nejsilnějším jen ve spolku šedivě slabých, ale... je jím. Tečka. Rudá tečka.
ZÁBAVNÁ. Pomiňme všeobecnou kvalitu, která občas napodobovala televizní zrnění. Jde o to, že liga alespoň bavila do konce. Napínala pomocí dílčích zvratů, možností, teorií, mistrovských cest. Mluvilo se o ní. I tam, kde se o ní jinak nemluví. Každého zajímala. A celé rozuzlení bylo férové. Nesmrdělo.
Navíc, třeba takový jarní zápas mezi Baníkem a Spartou se musel líbit i těm nejnáročnějším fotbalovým fanouškům.
KAPROVA. Dříve to byli kapříci, teď Kapr. Šéf Bohemians Praha stál za vší špínou, která skandalizuje letošní ročník. Nejprve obvinil z několik měsíců starého úplatku Olomouc, ale nepřinesl žádné zásadní důkazy. Aféra už je vyčpělá jako třídenní pivo na stole. Následně odmítl nastoupit proti Bohemians 1905, protože prý nejsou "právoplatnými členy svazu". Epizoda kontroverzního podnikatele, jenž měl za svoji kariéru na krku několik trestních oznámení, končí v druhé lize. Střížkov sestupuje, dostal pokutu šest milionů, svaz mu odečetl body, Kapr má zákaz funkcionařit. Nechal za sebou odér podivnosti. Pachuť kontroverze.
I reakce olomouckého šéfa Jiřího Kubíčka byly podezřelé - ač mluvil o naprosté nevinně v úplatkářském obvinění, přesto inicioval, nahrál a poslal do médií telefonický rozhovor se členem fotbalové vlády Petrem Voženílkem, který mluví o Kaprovi mimo jiné jako "o mafiánovi". Mimochodem, i Kubíček po sezoně končí. Tedy - jen v Olomouci...
SLÁVISTICKY SEBEVRAŽEDNÁ. Z hrdého mistra je smutný klaun před sebevraždou. Červenobílé barvy mu stékají po tváři, konečné sedmé místo symbolizuje utrpení a naprosto zpackanou sezonu. Netřeba opakovat tok času, který kdysi ovládal Karel Jarolím, ale pak nad ním totálně ztratil kontrolu a společně se zmateným vedením zničil vítěznou cestu. A odešel, aby se v létě pravděpodobně zase vrátil.
Slavia je chaotická, mizerná. Ale hlavně chudá. Restrukturalizace kádru ponese důsledky finančních nedostatků, klub dluží bývalému majiteli 100 milionů korun, rovněž u hráčů má pohledávky. Navíc je klub bez evropských pohárů. Z druhé strany - hůř být nemůže. Asi.
NADĚJNÁ. Ano, z osmdesáti procent zápasů, možná ještě více, bolí oči. Ale existují momenty a hlavně jednotlivci, kteří dávají naději na lepší časy. Česká liga má výhodu i nevýhodu v tom, že velice brzy dostávají šanci mladí kluci - na jednu stranu to vede k občasné potřeštěnosti, na druhou ukazují kvalitu a dávají fanouškům víru. Třeba taková Olomouc, která skončila šestá, odehrála sezonu prakticky s „dětmi", odchovanci, kteří předváděli dobré výkony.
Do toho přicházejí individuality jako ostravský Matěj Vydra či sparťan Václav Kadlec, kteří se sice teprve otrkávají, ale v sedmnácti (osmnácti) letech, jsou dospělé zkušenosti k nezaplacení. Když se nezraní či nezblázní, mohou se stát skutečně špičkovými fotbalisty. Naděje žije, ligo...
ČTĚTE TAKÉ: Rudá radost. Řepka v deliriu, Brabec ironizoval Jarolíma
Přijela polská "zvířata", zahnala fotbalovou nudu
Řepka vysvoboditel! A Sparta má titul
Řepkova soap opera aneb když tvrďák neví, kde je
Foto: Lucie Pařízková, ČTK
