"Nevadí, když budu dělat reklamu?" ptá se liberecký brankář David Bičík novinářů a upíjí z plechovky piva. "Dneska to bude divoký," směje se hrdina ligového finále, který vychytal velké plzeňské šance. Teď bude v čele mistrovského alkoholismu: "Jako máme tu pár držáků. Za jednoho z nich se považuji i já," směje se.
Liberec je mistr ligy. Diváci běží na trávník, oslavují hráče. "Asi patnáct lidí po mě chtělo dres a pořád nechápalo, že nemám patnáct dresů," stěžuje si na oko vysmátý Theo Gebre Sealssie, jeden z nejlepších hráčů Liberce, klíčový po celou sezonu. "Nakonec jsem ho dal takovému malému klukovi." Ještě předtím ležel Theo na trávníku. Plakal. "Sakra, nějak mě to prostě dojalo..."
Liberci stačila remíza 0:0 s Plzní, i když soupeř byl lepší. Trefil dvě tyčky, celý zápas tlačil. Trenér Jaroslav Šilhavý se ocitá v emocionálnímm mikrosvěte, vakuu radosti. Na tiskovku přichází, jako kdyby byl jiná bytost. Úplně mimo. "Pánové, otázky o zápasu přeskočme. Vůbec si jej nepamatuji. Nevím, byl jsem v transu," směje se. Pak si trochu vzpomene: "Bylo to hrozné, Plzeň měla spoustu šancí, ale dokázali jsme to. Z druhé strany, já byl docela klidný. Kluci padali do střel, lítali. Věřil jsem jim. Moc ten titul chtěli. A máme ho!"
Theo Gebre Selassie mezitím oceňuje v mixzóně základní stavební kámen úspěchu: "Skvělá parta. Tady je to takové rodinné. Společně jsme byli na pálení čarodějnic, grilujeme, je to takové… jiné. Řekl bych, že na Spartě negrilují," posílá s úsměvem jízlivou poznámku na Letnou.
Mimochodem, Sparta skončila druhá. V polovině sezony vedla o šest bodů. "Ale já už v zimě říkal tady jednomu libereckému zpěvákovi, ať se připraví, že budeme slavit na náměstí," překvapuje pětatřicetiletý Jiří Štajner, věčně mladý fotbalový hračička. "Prostě jsem tomu věřil. Potichu, ale věřil. A po čtyřech pivech i nahlas," rozesměje dav novinářů, který baví svými flegmatickými hláškami. "Být sparťany, jsem dost nasr… Ale je mi jich i líto."
Kdo to vlastně povede?
Štajner si hladil svůj dlouhý vous při každé odpovědi. Všichni hráči Liberce museli mít krakonošský porost. Pověrčivost. Dokud nebudeme mistři, žiletky jsou zbytečné. "Těším se, až to sundám. Ale teď ještě ne. Teď jdeme slavit na náměstí," odmítl zkulturnění Štajner, na nějž mrkal brankář Bičík: "Jak jsem mluvil o těch držácích, on patří mezi ně. On a Honza Nezmar, starší kluci. Ty povedou oslavy."
Bohém Štajner, jenž je proslulý svojí láskou k vitaminu B, soustředěného v pivu, to odmítal: "Kdepak, já už jsem starej, to potáhnou mladší kluci." Gerbre Selassie se při tomto oznámení ušklíbl: "No, já si s alkoholem moc nerozumím, musím opatrně." A trenér Šilhavý? "Já odpadnu brzy. Jsem unavený, jako kdybych hrál dva zápasy."
Když měl Šilhavý hodnotit senzační zisk titulu, s nímž ještě v zimě na severu Čech nepočítal, vůbec nikdo, snažil se uklidnit emoce a racionálně sumarizovat: "Kvalita kádru, charakter hráčů a specifické okolí - rodinný klub, skvělé vedení, báječní fanoušci… Prostě jsme to dokázali. Ale já si to pořád neuvědomuji."
Liberec, to bude město piva a dalších, mnohem ostřejších věcí. Ještě dlouhé dny. A nutno říct - zaslouženě.
