Když před sezonou přišel do Liberce, nijak to nevzrušovalo českou fotbalovou veřejnost. Proč taky. Pokud existoval nějaký názor na usednutí Jaroslava Šilhavého na libereckou lavičku, dal se sumarizovat do věty: "Průměrný trenér přichází k lehce nadprůměrnému týmu". Jenže… Z průměrného trenéra se stal hrdina, jelikož dokázal dovést lehce nadprůměrný tým k senzačnímu titulu.
V českém fotbalovém prostředí, zvláště mezi trenéry, najdete jen málo tak sympatických a srdečných lidí. Muž se specifickou šedou "špičkou" na svých vlasech není žádný drsňák, spíše hodný chlap. Moc se nehodí do dravého prostředí elity, v němž je prostor hlavně pro tvrdé lokty a důrazné ambice, pramenící z potřeby získat mistrovský titul.
"Taky jsem si to o sobě přečetl, když jsem do Liberce přišel - prý jsem moc hodný, navíc vyznávám defenzivní fotbal," smál se Šilhavý ve chvíli, kdy se mu na krku houpala zlatá medaile, kterou dokázal vyhrát krásnou útočnou hrou.
Musí cítit satisfakci. Někdejší vynikající stoper totiž dlouhodobě platil za fotbalový druh "asistent trenéra", jenž ve chvíli, kdy má vést klub, jaksi paběrkuje, není výrazný. Jenže to bylo i tím, že vedl Kladno a České Budějovice - tedy kluby, které patřily či stále patří do podprůměru české ligy.
Největší úspěch kariéry
"Je pravda, že jsme vždy slavili jen záchranu. Tohle teď, tedy mistrovské oslavy, to je úplně nepopsatelný pocit. Jsem za něj strašně rád a pořád si nedokážu uvědomit, co jsme to vlastně dokázali," kroutil hlavou dojatý Šilhavý.
Ale zpátky k tomu, jak se stal prototypem "asistenta". Začalo to v pražské Spartě, ale vrcholilo hlavně u národního mužstva, kde Šilhavý dělal šest let (2003-2009) asistenta velkému Karlovi Brücknerovi. Působil přesně tak, jak působí svým pohodovým chováním na lidi - jako "hodný" trenérský prvek v reprezentační mozaice.
Avšak nejen to. Jak vidno, byla to skvělá zkušenost, ze které čerpá. "Titul je mezník v mé kariéře, jednoznačně největší úspěch. Samozřejmě, i s národním týmem s panem Brücknerem jsme měli úspěchy, hodně jsem toho zažil, ale tohle je něco jiného. Nechci říkat, že ten úspěch je jenom můj, to samozřejmě není, protože jsme tým, ale já jsem hlavní trenér. Je to cennější."
Když přicházel Šilhavý do Liberce, dostal jednoduchý úkol: "Řekli mi, abych hrál hezký fotbal. Nic víc. Žádné mistrovské ambice tu nebyly. O to větší překvapení pak bylo, jak si to všechno sedlo. Je pravda, že tu byla skvělá parta a kluci, kteří chtějí hrát ofenzivní fotbal. Prostě jsme se jen drželi pokynů," smál se Šilhavý.
Pod jeho vedením neuvěřitelně vyrostl Theo Gebre Selassie. Velkou volnost dostával Jiří Štajner a psal díky tomu fotbalové básně. Šilhavý dokázal dokonale resuscitovat zvadlého talenta Michala Rabušice. Ze střelce Jana Nezmara díky zvláštnímu instinktu udělal skvělého stopera. Objevil slovenského sprintera Michala Breznaníka… To je jen namátkový výčet důkazů skutečnosti, že Šilhavý je fakt dobrý trenér.
Také už se spekuluje, že by mohl z Liberce odejít, možná do Sparty, možná jinam, ven. "Ne, ne, já o ničem nevím. Sparta? Nic nevím. Samozřejmě jako trenér uvažujete o posunu, třeba i do zahraničí, ale to po mně nechtějte. Teď ne. Teď jsem mistr ligy," usmívá se Šilhavý, nová trenérská celebrita Česka.
