Fotbalový dříč dnes oslaví 40. narozeniny. Jsou to tři sezony, co ho nemůžeme potkat na soutěžním trávníku. Naposledy oblékl dres svého Juventusu v duelu s Laziem, kde poprvé okusil italskou Serii A. Za svou bohatou kariéru získal mnoho týmových a individuálních trofejí. Po Josefu Masopustovi se stal druhým českým držitelem prestižní trofeje Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu planety.
Poprvé si vyzkoušel ligový pažit v zápase Dukly Praha s Vítkovicemi. Na Julisce ho při premiéře sledovalo 601 diváků. Zde vykonával svou vojenskou službu. Do mateřského klubu, kterým byla Plzeň, se po skončení branné povinnosti však už nevrátil. Z Dukly se stěhoval na pražskou Letnou.
Zde začal psát svou úspěšnou fotbalovou historii. Paradoxně jeho prvním významným zápisem byla jeho nedisciplinovanost. Během sedmi ligových kol byl třikrát vyloučen. Sezonu 1992/1993 zakončil ziskem svého prvního titulu se Spartou. V rudém dresu se poté postupně prosadil na stálo do základní sestavy. Další dvě sezony pro něj skončily ziskem mistrovských titulů.
Rok 1996 se pro něj stal zlomovým. Samotnému klubu se moc nedařilo. Sparta skončila až na čtvrtém místě s velkým odstupem na Slavii. Přesto se mladý Nedvěd začal řadit mezi opory týmu. V ročníku 1995/1996 se stal nejlepším střelcem se 14 zásahy, s klubem vyhrál alespoň pohár ČMFS a svou hvězdu plně rozsvítil na Euru v Anglii.
V reprezentaci byl při Euru základním stavebním kamenem. Jeho gól proti Itálii vedl k překvapivé výhře nad Itálií. Remíza s Ruskem nás poslala do závěrečných bojů, kde jsme si postupně poradili s Portugalskem a Francií. Ve finále jsme nestačili v prodloužení na Německo. Evropský úspěch nenechal dlouho čekat reakci a Pavel Nedvěd se stěhoval z Prahy do Říma.
Přestup do zahraničí
Při prvních italských krůčcích mu pomáhal český trenér Zdeněk Zeman, jenž byl lodivod římského Lazia. Grande Paolo, jak se Nedvědovi v Itálii přezdívá, získal v první sezoně ocenění pro nejlepšího cizince v Serii A. V nadcházejících letech sbíral v Laziu pravidelně trofeje. Tou nejvýznamnější bylo vítězství v PVP z roku 1999. Jelikož to byl poslední ročník, jeho rozhodující gól ze závěrečných minut do sítě Mallorky byl historicky posledním v této soutěži. V roce 2000 své vyvedené působení podtrhl ziskem titulu pro Lazio.
Jeho výkony nenechaly spát konkurenci, a když Juventus Turín hledal náhradu za tehdy nejlepšího hráče světa, Zinedina Zidana, padlo Nedvědovo jméno. I přes to, že byl český záložník pro Lazio neprodejný, suma 1,6 miliardy korun stačila k jeho přestupu do "Staré dámy". Od začátku byl významným členem černobílé jedenáctky. První sezona na severu Itálie skončila prvním místem v Serii A.
Rok 2003 se pro něj stal nejúspěšnější v kariéře. Získal několik individuálních ocenění, včetně toho nejcennějšího, a to Zlatého míče. Jeho Juventus obhájil ligové prvenství. Grande Paolo se stal klíčovou osobností turínského celku. Dotáhl jej až do finále Ligy Mistrů. Bohužel po zbytečném faulu na půli hřiště o něj přišel. Kvůli třetí žluté kartě musel finále sledovat jen na tribuně, po penaltách se radoval z trofeje konkurenční AC Milán.
Po nevydařené kvalifikaci na MS 2002 v Japonsku a Koreji si spravil chuť na Euru 2004 v Portugalsku. Národní celek ozářil svou hrou, což mu vyneslo třetí místo. Dodnes můžeme spekulovat, jak by Česko skončilo, kdyby se v počátečních minutách semifinále Nedvěd nezranil. Po šampionátu na chvíli přerušil svou reprezentační kariéru. Vrátil se však, aby si splnil sen zahrát si na MS v Německu. Zde bohužel jeho cesta s národním týmem skončila už ve skupině.
V Juventusu zůstal i přes korupční aféru, jejichž výsledkem bylo přeřazení do druhé ligy. Společně s dalšími ikonami v Itálii zůstal a pomohl k návratu zpět do Serie A. 31. května 2009 ukončila legenda Juventusu, Lazia a Sparty svou profesionální fotbalovou činnost. Od října 2010 pokračuje v turínském klubu jako funkcionář. Letos mohl poprvé v nové pozici vychutnávat mistrovské oslavy.
