Tomáš Rosický, momentálně nejlepší hráč Arsenalu. Ať mu to vydrží ještě 58 dní, přejí si čeští fanoušci. Za tuhle dobu totiž začíná mistrovství Evropy v Polsku a Ukrajině. Majoritní pesimismus, zakrývající většinu kvalifikace, teď může pomalu ustupovat očekávání. Tedy - doufejme.
Není to nic zásadního, nic, z čeho by se měl český fotbalový národ radovat, avšak i tahle informace dokumentuje jakési zastavení propadu českého fotbalu: v žebříčku FIFA je národní tým momentálně na 26. místě, což je nejlepší umístění za poslední dva roky, po jejichž většinu bolely fanoušky oči.
Tahle hitparáda Mezinárodní fotbalové federace, která má takové dost zvláštní a neprůhledné bodování (na 18. místě je například Švýcarsko, které se ani nedostalo na letošní ME), může být jen jedním z mnoha faktorů české víry v lepší zítřky.
Rosa je nejlepší
Tím nejhlavnějším je forma hráčů, v čele s Tomášem Rosickým. Ten před dvěma dny dostal cenu pro nejlepšího hráče Arsenalu za měsíc březen. Anglie je stále šokována znovuzrozením jednatřicetiletého dirigenta, jenž byl už několikrát odsouzen k nezvratitelnému zlomení taktovky. Najednou září, hraje skvěle. "On a Robin van Persie jsou hlavními důvody oživnutí Arsenalu. To hlavně oni dva mu zachránili sezonu," napsal deník Independent s odkazem na mizérii Gunners, ze které se dostali díky skvělým výkonům v druhé polovině zápasů Premier League.
"Cítím se skvěle. Máme mladý tým, ty kluky občas pohltí tlak, síla okamžiku. Když jsem byl mladý, také jsem to tak míval. Snažím se jim říkat, ať nejsou nervózní. Teď nám to klape. A až tahle skupina mladých hráčů jako třeba Oxlade-Chamberlain vyroste, bude to ještě lepší," pochvaloval si před časem Rosický svou mentorskou roli v rozhovoru pro server goal.com.
Přenesme pohodu
Kapitán české reprezentace je v momentální formě mužem, jenž může dělat rozdíly. Rozhodovat zápasy. "Tak dobře jsem jej neviděl hrát už hodně dlouho. Je v pohodě, má sebevědomí. Snad mu chuť vydrží i do Eura a nakazí jí celý tým," souhlasí i manažer reprezentace Vladimír Šmicer.
Společně s Petrem Čechem to bude stát hlavně na něm. A Čech? I ten je v pohodě, i když Chelsea moc ne. Stabilně chytá, dělá minimum chyb (ta v Lize mistrů proti Benfice Lisabon byla výjimkou). "Myslím, že už v Irsku bylo vidět, že si většina hráčů přenesla pohodu z klubů i do reprezentace. A to je jedině dobře," říká na svých internetových stránkách Čech.
Ano, je pravda, že velká část rodícího se základního týmu je ve svých klubech spokojená a nastupuje. Kritičtější situaci zažívají jen Petr Jiráček, který kvůli zranění vypadl ze základní sestavy Wolfsburgu a hlavně Milan Baroš. Jeho Galatasaray je sice na prvním místě tabulky, ale Baroš nehraje dobře, povětšinou střídá.
Kdo dá gól?
Útok je momentálně celkově největším problémem pro Michala Bílka. Baroš, největší miláček českého trenéra, paběrkuje, Lafatovi z Jablonce se (stejně jako celému týmu) nedaří tolik, jako na podzim, Tomáš Necid se po dlouhodobém zranění teprve rozehrává - jediným, kdo pravidelně hraje, je Tomáš Pekhart v Norimberku (25 zápasů, 5 gólů), který ale zatím v reprezentaci nic nepředvedl.
Času na přemýšlení je ještě dost. Bílek má naplánované různorodé inspekční cesty, třeba najde ještě někoho, kdo se mu hodí do týmu. Nemusí jezdit daleko, zatím nejdiskutovanější variantou je sparťanská mladá superkometa Ladislav Krejčí, momentálně jeden z nejlepších hráčů ligy. "Sledujeme ho," přidává Bílek další důvod, proč se zvědavě těšit na budoucnost národního týmu.
