Fotbalová reprezentace
Chaos, rozpaky, trápení. Národní tým stále spí

Nová éra? Ale kdepak. Česká fotbalová reprezentace je stále na mrtvém bodě. Hra v jejím provedení rozhodně nepřipomíná fotbal světové, ba ani evropské elitní kategorie. Smutnou skutečnost dokázala prohrou s Litvou, které nedokázala dát gól ani z pokutového kopu. Právě jeho autor Milan Baroš ukázal, jak moc se český fotbal v současnosti trápí. Zřejmě ještě více, než se mohlo zdát.

Brankář

Pro Petra Čecha to byl klasický zápas blbec. Nejprve si zavařil sám špatným zpracováním při malé domů, poté si sáhl na míč až po dvaceti minutách, když ho vyndával z branky po gólu Šernase.

Češi měli v utkání prakticky trvalý tlak, ovšem po rychlých a nebezpečných brejcích musel brankář londýnské Chelsea zasahovat proti nepříjemným střelám. Mužstvo chtěl zachránit v nastaveném čase, když šel do soupeřova pokutového území na centr, ale k míči se nedostal.

Obrana

Mám, nemám, mám...Zmatky, nedůslednost, nepochopitelné manévry. Obranná čtveřice ukázala, že český výběr sice má k dispozici ty nejlepší, ale už to nestačí ani na Litvu. Standard si odehrál pouze Roman Hubník, který stíhal i útočit.

Pospěch s Pudilem na krajích měli za úkol zřejmě hodně podporovat ofenzivu, jenže jejich snaha končila ve většině případů pokaženou nahrávkou či centrem. V horším případě bojácným zaseknutím a pasem zpět na stopery.

Michal Kadlec nastoupil místo na kraji obrany uprostřed a vidět byl jen při odkopech z vlastní poloviny. Celá defenzivní linie působila dost chaotickým dojmem. Hned několikrát se stalo, že si hráči navzájem překáželi, zaháněli se přihrávkami, téměř si vzájemně nepomohli.

Vrcholem bylo, když se nedokázali domluvit ani při obranné hlavičce, když je osamocený útočník atakoval pouze pohledem z několika metrů. Není divu, že svazoví činovníci tak mocně usilují o návrat Tomáše Ujfalušiho...

Záloha

Je s podivem, že česká reprezentace musí nastupovat proti týmu, jako je Litva, se dvěma štítovými záložníky. Ano, hosté hráli především na brejky, ale těmi hrozili hlavně po ztrátách ve středu pole. Hübschman i Polák si vybrali hodně špatný den. Balon jim odskakoval, přihrávky jim létaly několik metrů vedle. Jako by si spletli dresy. Místo toho, aby střed hřiště byl v režii českého týmu, tento prostor znamenal největší hrozbu.

Za rámeček si nedá úterní výkon ani Jaroslav Plašil, který sice zvedl ve druhém poločase fanoušky ze sedadel prudkou střelou těsně vedle tyče, ale to bylo vše. Od kreativního záložníka by i laik čekal více, pokud by mu někdo krátce před výkopem řekl, co má ofenzivní záložník v popisu práce.

A kapitán Tomáš Rosický? Spekulovalo se, zda se stihne uzdravit. Nakonec ano, ale k odvrácení fiaska jeho snaha nestačila. Oproti ostatním hráčům ovšem alespoň chtěl něco s výsledkem změnit. Jenže byl na to sám. Po utkání vzal vinu prakticky na sebe, kdy jen potvrdil, že útočná fáze byla tragická.

Útok

Od začátku utkání nastoupili na hrotu Milan Baroš a Martin Fenin. Oba byli aktivní úvodní desetiminutovku. Oba měli po jedné šanci. Pak se postupně vytrácel Baroš a Fenin zůstal na černou práci sám.

Hereckým představením si vysloužil penaltu, jenže Baroš ji zahodil. A jeho výkon se v dalších minutách hry propadl až na dno. Kazil přihrávky, postával, nenabízel se záložníkům. Po zdravotních problémech měl raději ještě odpočívat a nabrat lepší formu, než jakou se prezentoval proti Litvě.

Střídající hráči pak v závěrečných minutách korunovali zmar. Necid nejprve přestřelil z hranice velkého vápna, aby již v nastaveném čase po přiťuknutí od Bednáře z metru nastřelil jen nohy litevského gólmana. Obličej zakryly ruce, v očích zděšení.

Michal Bílek

Z tribuny ho sledoval při jeho kvalifikační premiéře čerstvě nejlepší trenér uplynulého desetiletí Karel Brückner. A muselo mu být smutno a těžko na srdci. Bílek si libuje v rozestavení 4-2-2-2, které vymyslel speciálně pro záložníky Tomáše Rosického a Jaroslava Plašila.

Chtěl jim dát volnost, ale ta je možná až moc nedefinovaná, protože místo sledování kreativních výpadů ze strany těchto dvou fotbalistů mohli čeští fanoušci sledovat pouze jejich trápení a chvílemi zmatečné pobíhání po hřišti.

Bílek si na reprezentační lavičce připisuje jednu nepříjemnou premiéru za druhou. Začalo to loni prohrou s Ázerbájdžánem a v úterý večer jako první trenér v samostatné české historii zahájil kvalifikační cyklus prohrou s outsiderem z Litvy. Nespokojenému pískotu více než dvanácti tisíc fanoušků na olomouckém stadionu se rozhodně nesmí divit.