ME "21"
Hloupý systém. Slováci by se měli zlobit na UEFA, ne na soupeře
26.06.2017 11:50 Glosa
"Hanba, ostuda fotbalu!" Trenér slovenské jednadvacítky Pavel Hapal nešetřil po smolném vyřazení svého týmu z evropského šampionátu v Polsku silnými slovy. Slováci sice v posledním utkání základní skupiny jasně přehráli Švédsko 3:0, vzhledem k jednogólové výhře Itálie nad Německem jim to však k postupu těsně nestačilo. Nesmyslný turnajový systém totiž slovenským soupeřům umožnil hrát přesně tak, jak potřebovali.
Italové museli vyhrát, Němcům prohra o gól nevadila. Vše tak skončilo "nečekaně" - výhrou 1:0 mladíků z Apeninského poloostrova. Přičemž v závěru zápasu bylo z dění na hřišti jasně patrné, že ani jedno z mužstev zrovna netouží po tom, aby se skóre ještě nějak změnilo. A právě proto Hapal společně s celým Slovenskem zuřil. V celé věci se angažoval dokonce i premiér Fico, který chce poslat představitelům UEFA dopis a upozornit na to, že se zápas Německa s Itálií neodehrál v duchu fair-play.
Výsledky šampionátu tím však už nezmění, Slováci odjeli z Polska domů a semifinále se bude hrát bez nich. Hapalův hněv je pochopitelný, vyřazení jeho týmu je skutečně velmi kruté. Ale výtky by měly směřovat hlavně k formátu turnaje, Italy a Němce až tak vinit nejde. Protože kdo by se v podobné situaci zachoval jinak?
Být v pozici Německa Slováci, skutečně by Hapal v závěru zápasu s Itálií hnal své hráče za vyrovnáním i s tím rizikem, že při dalším inkasovaném gólu by pro jeho mužstvo turnaj skončil? Asi těžko. Systém mistrovství, ve kterém ze skupiny postupoval vždy jen vítěz a nejlepší tým z druhých míst, zkrátka dovolil, aby poslední hrací den základní fáze nabídl frašku. To je však chyba UEFA, nikoliv hráčů, kteří zkrátka jen hráli tak, jak pro ně v dané chvíli bylo nejlepší.
Vždyť podobné příklady známe i z minulosti. Na "velkém" ME 2004 v Portugalsku byla ve skupině C před posledními zápasy situace jasná. Pokud Itálie jakýmkoliv rozdílem porazí Bulharsko, postupuje do čtvrtfinále. Jen jediný výsledek by to mohl překazit - kdyby v souběžně hraném zápase remizovalo Dánsko se Švédskem 2:2. Pak by šly dál obě severské země. Jak to dopadlo?
Minutu před koncem vyrovnal Jonson na 2:2 a po závěrečném hvizdu rozhodčího mohli začít slavit všichni aktéři na hřišti. Italům zbyly oči pro pláč a vybojované vítězství nad Bulharskem jim bylo k ničemu. Dánové i Švédové samozřejmě jakoukoliv vzájemnou dohodu odmítli, ale pochybnosti o čistém průběhu utkání se nabízely samy.
Je důležité dodat, že v Portugalsku tenkrát hrálo šestnáct týmů rozdělených do čtyř skupin, přičemž poslední dva zápasy v jedné čtveřici se vždy hrály ve stejný čas. Spravedlivější turnajový systém vytvořit v podstatě nejde. I přesto ale shodou okolností a výsledků došlo k tomu, že dva celky byly před vzájemným duelem v takové pozici, že určité skóre by pomohlo oběma.
Ano, je to náhoda, která se zase tak často neopakuje. Ale když UEFA vymýšlela nový systém šampionátu hráčů do jednadvaceti let, měla postupovat úplně jinak. Rozšíření z osmi týmů na dvanáct společně s výše zmíněným postupovým klíčem totiž přineslo především obrovský prostor pro spekulace a matematický kalkul, který s podstatou sportu mnoho společného nemá.
Reprezentace ze skupiny C měly například obrovskou výhodu v tom, že se jejich zápasy hrály až jako poslední. Němci, Italové i Češi na rozdíl od Slováků nebo Portugalců moc dobře věděli, jaký výsledek jim bude stačit k postupu. Nespravedlivé, nepochopitelné.
Při turnaji s dvanácti týmy se zcela férový systém vymyslet asi nedá, pak je ale otázka, proč UEFA k rozšíření šampionátu vůbec sáhla. Buď měla na mistrovství nechat jen osm týmů, nebo jich pozvat rovnou šestnáct, jako tomu ještě donedávna bylo i na Euru dospělých.
Tohle však byl paskvil, který za sebou nechal pouze zlobu a oprávněné rozčarování.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.