Ostuda v Norsku
Kýbl českého fotbalového fanouška přetekl. Bílek ven!

Do nutné výbavy českého fotbalového fanouška teď patří i kýbl. To jen proto, aby zhmotnění reprezentačního znechucení nezašpinilo podlahu. Ostudný výkon v Norsku (prohra 0:3) je hloubkovou sondou do bídnosti národního týmu. Sondou, která spouští (už po několikáté) alarm: Michal Bílek nemá u reprezentace co dělat.

Byl to paradoxní pohled. Zatímco Norové, mezi jejichž historické herní atributy patřilo nakopávání, jakási vysoká hra nízké úrovně, "najednou" proti Čechům šikovně kombinovali, samotní bezradní Češi se naopak stávali někdejšími Nory. Bum, prásk, nula k nule. A když už přišel pokus o kombinaci, bylo to jen takové vtipné zaškobrtnutí, které jen zintenzivnilo potřebu již zmiňovaného kýble.

Michal Bílek před utkáním avizoval, že Češi budou hrát ofenzivně, nátlakově. Reálný obraz? Tlak maximálně tak v kalhotách, za celý zápas jedna šance Tomáše Pekharta, kterou si navíc nervózní mladík nedokázal zpracovat - podobně jako všechny míče před tím.

Ale tohle není o jednotlivcích, z nichž snesl jakési mírné měřítko snad jen Tomáš Rosický a pár jeho chytrých přihrávek. Nekonečně opakující se problém národního týmu je zakotven v herním bezvědomí. Absolutní absenci systému.

Bílek postaví do zálohy vedle sebe dva neinvenční střední záložníky (Gecov, Hübschmann) a na křídla, aby se to nepletlo, další dva střední záložníky (Rosický, Plašil). Hra po stranách je tak častá asi jako úsměv na Bílkově tváři - nulová. Že by to nahrazovala hra středem? Vůbec, ani trochu. Držení míče v ofenzivní fázi obecně vzbuzovalo podezření, že Michal Bílek předstoupil před zápasem k hráčům, na tabuli jim namaloval smajlíka a řekl: "To je asi tak všechno, co k vám mám."

Mizerný krejčí

Jak teď působí frajersky namachrovaná slova Tomáše Rosického, že poučit se od moderního stylu nedávno stříbrné devatenáctky nelze, jelikož jsou to "pořád jen děti"? Ta slova působí... blbě. Slušně řečeno.

Na tyhle "děti" se dalo koukat, bavily, zatímco A tým působil jako zmatená banda utečenců z ústavu.

Na české hře nebylo jediné pozitivum. Jednotlivé řady se nedokázaly prolínat, útočníci byli odříznutí, komičnosti obrany chyběla už jen dortová válka, nebo tak něco. Michal Bílek na to všechno jen koukal a nevěděl, co si počít.

Národní tým nemá špatné hráče, oproti Norům rozhodně ne. Minimálně srovnatelné. Ale zatímco Norsko dostává od trenéra Olsena dlouhodobou koncepční tvář, Bílek tu českou po dva roky naprosto neúspěšně hledá a pořád nenachází. Neví, jak to ušít. Pravděpodobně proto, že je mizerný krejčí.

Vlastně - určitě proto, že je mizerný krejčí.

Nejvyšší prohra českého národního týmu za posledních sedmnáct let NEMOHLA Bílkovi ukázat nedostatky, z nichž je třeba se poučit. Tyto nedostatky měla ukázat především vedení české Fotbalové asociace, která Bílka zaměstnává.

Nic se nemění, v létě nedala reprezentace ani jeden gól, ani jednou nevyhrála. Bílek se roztéká na pánvi, ale vedení svazu vyzývá "ke klidu, jelikož áčko má šanci postoupit", čímž vlastně jen zintenzivňuje žár plotny, obecného naštvání.

Ne, je čas na změnu, právě teď. Dokud ještě právě existuje ona šance na postup na Euro. Norsko = poslední varování. Češi ve Skotsku nemají šanci uspět. Musela by to být náhoda, mimořádné vzepětí či tragičnost soupeře. Jinak nula, nic.

Dokud bude Bílek trenérem - kýbly pro všechny.