Reprezentační houpačka
Rok Bílkova šťastného úspěchu: z bláta až na Euro

Ještě před několika měsíci se renomé české fotbalové reprezentace řítilo ke dnu. Na sklonku roku 2011 je však slavnostní nálada na místě. Češi mají za sebou úspěšnou kvalifikaci na červnové Euro 2012 a navíc jim byla nalosována skupina vybízející k postupu do další fáze turnaje. Co víc si přát do nového roku? Snad jen udržet si štěstí, které je pro českou reprezentaci dvanáctým hráčem.

Český fotbal bude již popáté v řadě na mistrovství Evropy. Že to ale stálo nervy! Bílkovi hoši začali evropskou kvalifikaci šokující prohrou 0:1 s Litvou a v dalších svých zápasech se jen snažili napravit své zaváhání a naklonit si fanoušky na svou stranu. Marně.

Oblíbeným terčem kritiky byla především hlava Michala Bílka, kterou fanoušci několikrát pokládali na popravčí špalek. Nyní vybízí téměř k pohlazení. Michal Bílek to (i bez svého ochranitele Ivana Haška) dokázal. Přesně 535 dní od prohry s Litvou svou misi EURO 2012 splnil. "Vždy jsem věřil, že se do baráže dostaneme. Rezignovat na svou funkci mě nenapadlo ani jednou," řekl Bílek po postupu na šampionát.

Česká fotbalová veřejnost však k optimismu během roku neměla důvod. Přispěly k tomu rozpačité výkony v kvalifikaci i nevydařené přátelské zápasy - únorová prohra 2:4 s Chorvatskem či srpnový debakl 0:3 v Norsku.

V obraně byly zmatky ve stylu "mám, nemám, mám", záloha si nerozuměla, kupila zbytečné chyby a osamocený voják v poli Milan Baroš střílel jen slepými. Těžko pochopitelné bylo také rozestavení se dvěma štítovými záložníky či s Rosickým na kraji zálohy Zdálo se, že Bílek ustrnul na mrtvém bodě.

Obrat nastal v říjnovém utkání ve Skotsku. Nutno dodat, že k vydřené remíze 2:2 přispěl především Rezkův let plavmo v pokutovém území, píšťalka rozhodčího a Kadlecova proměněná penalta.

Ukázalo se ale, že když českému výběru mocně teče do kopaček, dokáže zabrat. Dvě prohry se španělskými šampiony se čekaly, důležité utkání s Litvou ale Češi navzdory absenci zraněného kapitána Rosického zvládli a vyhráli jasně 4:1. To už byl na české hře znatelný i podpis hráčů z mistrovské Plzně, především vlasatého bojovníka Petra Jiráčka.

Překvapení z Plzně a Baroš na lavičce

A důležitost svěžího plzeňského větru se ukázala i v baráži s Černou Horou. V domácím duelu, který bohužel nebyl stejně jako ostatní kvalifikační zápasy Praze vyprodaný, vyhráli Češi 2:0 díky gólům Pilaře a Sivoka. Především ale předvedli nejlepší výkon od začátku Bílkovy éry, tedy od listopadu 2009.

Nebyl to jen ubojovaný zápas s notnou dávkou českého štěstí. Hra měla hlavu a patu, fungovala především středová řada pod vedení Rosického s Jiráčkem. Ožil Jaroslav Plašil, v dobrém světle se ukázal nováček Gebre Selassie. A co víc, šlo to i bez Baroše, který se zotavoval po zranění lýtka.

Odveta v Černé Hoře dopadla díky Jiráčkově parádnímu gólu výhrou Česka 1:0 a mohlo se začít slavit. Jako superhrdina se tehdy necítil jen brankář Petr Čech, který odchytal baráž kvůli zlomenině nosu v masce à la Batman, nýbrž všichni hráči s lvíčkem na prsou.

České reprezentační zadostiučinění nad pochybovačnými médii a "experty" bylo obrovské. Rosický a spol. si dokonce troufli skandovat na letišti cosi o údu jejich kritika Radka Druláka.

Teď už se však reprezentační myšlenky ubírají směrem k červnovému Euru, kde Čechy čekají ve skupině vcelku přívětiví soupeři Rusko, Řecko a domácí Polsko. Na šampionát dokonce zavítá i prezident Václav Klaus. Ten přitom euro vůbec nemusí…