Slovenský národ bývá názory skeptickými, černými, obecně pochybovačnými, zkrátka morouskými, blízko tomu českému. Koneckonců, bratrské rysy v oddělených zemích zůstávají. Avšak ve fotbale se časy mění. Slovensko je plné optimismu. „Vyhrajeme, jsme lepší," zní z Bratislavy.
Zatímco před dubnovým vzájemným zápasem, který na Letné Češi senzačně prohráli 1:2, se slovenští fanoušci předháněli v černých předpovědích, nyní natěšeně vzhlížejí k sobotnímu utkání. Jejich tým v „české" kvalifikační skupině exceluje, vede ji. A pokud porazí nekonečného rivala, bude blízko postupu na mistrovství světa. Premiérového postupu.
ČTĚTE TAKÉ: Slovenské počty. Češi mohou postoupit, i když prohrají
Táta Baroš myslí na syna, ale také na pomstu Slovákům
Pytel hrachu. Baroš a spol. dostali zbraň na „Jánošíky"
„Fotbalu moc nerozumím, ale všichni o něm teď mluví. Co vám budu říkat. Jsem Slovenka a věřím našim. Vyhrajeme 3:0," říká servírka Mária.
Zápasem žije celé Slovensko. Od bratislavských fanoušků až po tatranské bači. Není to totiž „jen o fotbale". Nejde o kulatý míč, ale jakýsi národnostní nadrozměr.
Konečně. Konečně přichází chvíle, kdy mají Slováci podrážku na bezmocných českých hlavách - stačí poslední krok, poslední pohyb směrem dolů k jejich definitivnímu zašlapání do země.
ČTĚTE TAKÉ: Na Slovensku jde i o miliony. Nádherná injekce, ví Hašek
TÝDEN.CZ spočítal: Češi mají zvučnější tým. Postačí to?
„Řekl bych, že v současné době máme určitě lepší tým," přikyvuje osmadvacetiletý slovenský podnikatel Peter Zemitý. „Baroš, Koller, Rosický... To už jsou jen jména," myslí si.
Vůle a odhodlání je u Dunaje cítit. Slováci si hrozně věří, jsou favorité. „Toho se právě trochu bojím, aby chlapci nebyli přemotivovaní tak, jako vždycky, ať už při fotbale nebo hokeji. Věří si až moc," rozvíjí teorii barman, a jak sám říká - fotbalový odborník, Juraj Šinglár.
„Češi to dělají šikovně. Všude prohlašují, že jsme favoriti, že oni nemají co ztratit," upozorňuje barman na takticko-psychologické dovednosti týmu okolo Ivana Haška.„Navíc povolali Tomáše Rosického, Jana Kollera, vlastně i Karla Brücknera. Používají všemožné prostředky."
Šinglár přesto věří: „Vyhrajeme. Nebo remizujeme. Zkrátka vám to dost znepříjemníme."
Pochybovači na Slovensku snad úplně vymizeli. Všichni už se těší na šampionát do Afriky. Je blizoučko...
ČTĚTE TAKÉ: Čtenáři radí Haškovi: na Slováky i s tajemným Rosickým
Padesátiletý zedník Milo má nejprve jasno, co se typologizace slovenských reprezentantů týká. „Ti chlapci jsou dost mimo. Třeba ten... jak se jmenuje... Škrtel! Už vím. Škrtel. Ten se hádá s ostatními stylem: ´Podívej, já mám víc tetování. Fakt jich mám víc. Tady a tady a tady...´" Následně svlažuje rozjetou pusu pivem a pokračuje. „Ale vy do toho dáte všechno. Podle mě budete hrozně kosit. Hrát nečistě." Milo si naopak není jistý Slováky: „Popravdě, moc jim nevěřím."
Pak přeci jen projeví určitý druh optimismu: „I když... Kdy porazit Čechy, když ne zrovna teď..."
Pro Slováky by vítězství znamenalo ohromné přiblížení vysněné Africe. Navíc ochucené slaďoučkou tečkou. Českou třešinkou.
Foto: Robert Sedmík
