Zázraky na lousknutí prstů se nekonají. Ani pod Pavlem Vrbou. Nový trenér české fotbalové reprezentace si při svém debutu připsal remízu s Norskem 2:2. Remízu rozpačitou, ve stylu ani nahý, ani oblečený. Možná nejsledovanější český přátelák všech dob přesto přinesl i pozitiva.
Byl by to pohádkový příběh. Všemi chtěný a oblíbený vladař z Přerova konečně usedne do čela království zmítaného v chaosu po vládě panovníka z rodu Bílků. Hned první bitvu svým superofenzivním stylem ovládne a celá země je nadšením bez sebe. "Teď rozstřílíme i tu nabubřelou oranžovou velmoc," zní ze všech stran...
Jenže realita je trochu jiná. Pavel Vrba při svém debutu u reprezentace nezvítězil. Ani jeho nový tým nepředváděl žádnou očekávanou exhibici. Na vypointovaný závěr příběhu je třeba si počkat.
Atmosféra na zaplněném stadionu však byla na české reprezentační poměry téměř revoluční. I když se zrovna nehrála bůhvíjaká fotbalová óda na radost, zaplněným stadionem se nesla mexická vlna a fanoušci hnali Čechy dopředu jako při nějakém veledůležitém utkání kvalifikace. Tohle Bílkova éra nepamatuje. I většina fanoušků je nyní přesvědčena, že bude líp, zatímco v předchozích letech byly vyhlídky přesně opačné.
Vrba prostě změnil všeobecnou fotbalovou náladu, teď je třeba překopat i hru. Má na to půl roku a dva (zřejmě přibude i třetí) přípravné zápasy. Ten premiérový proti Norům měl k jeho ideálním představám daleko.
Skřípot v defenzivě
Úvod? Česká nervozita a norská aktivita. Už během prvních deseti minut se ukázalo, kde bude ten největší zádrhel. Stoperská dvojice Mazuch-Suchý nestíhala a po konstruktivní rozehrávce nebyly ani památky. Vlastně po celý zápas nepřišla od stoperů kolmá přihrávka dopředu. Častěji byly k vidění ty zpětné na brankáře Čecha (ty alespoň připomněly přeborníka v tomto oboru Plašila).
Potvrdila se nepsaná pravda, že po boku mladého stopera by měl hrát zkušený parťák. Pokud se Tomáš Sivok stihne dát zdravotně do kupy, pozvánka na květnový duel s Finskem ho jistě nemine. Aby si kapitán Rosický musel pravidelně chodit pro míče až mezi stopery? To by se nemělo opakovat.
Stále nenahraditelný Rosický
Právě s Rosickým stála i padala česká souhra. Vstřelil krásný vedoucí gól a řídil veškeré české akce. Navíc si ve středu zálohy dobře vyhovoval s Daridou. Trenéru Vrbovi se musela zamlouvat i spolupráce nově vytvořeného dua na levém kraji Hloušek-Limberský, kterému se dařilo podporovat ofenzivu. Totéž se bohužel nedá říct o hře na opačné lajně.
Všechnu snahu směrem kupředu však přebily chyby v defenzivě a pokažené přihrávky. Výsledkem byl vyrovnávací gól. Po poločase sice Češi zásluhou Vydrovy trefy vedli 2:1, ale k ideálnímu týmovému výkonu něco chybělo. Byl tam Rosický a pak dlouho nikdo. Výjimečnost českého kapitána ještě více zdůraznil druhý poločas, kdy Rosického nahradil Kolář. Respektive ho MĚL nahradit, ale na Rosického velikost zdaleka nedosáhl ani on, ani Darida.
Co teprve až "Rosa" jednou v reprezentaci nadobro skončí? Po něm snad přijde potopa, nabízelo se při pohledu na roztěkanou hru Čechů bez Rosického. Chyběl jeho pohyb i nápad. Jako by si Češi řekli: "Bez Rosy už na to kašlem." Jako by si jen seděli na svém těsném vedení a odpočítávali minuty do konce zápasu.
Asi by ve své činnosti byli i úspěšní, kdyby se k chybám defenzivy nepřidal sám brankář Petr Čech. Že Mr. Perfect není vždy perfekt, je už českému fanouškovi známo. Za gól z pětadvaceti metrů by však měl předat čerstvou cenu pro Fotbalistu roku Tomáši Rosickému. Alespoň za tento zápas. O Rosického nenahraditelnosti se už toho napsalo víc než dost. Už je to pořádně vylouhované téma. Ale pořád aktuální.
Navzdory nevydařené premiéře zaslouží uznání i trenér Vrba. Za svou sebereflexi po zápase, na kterou jsme od kouče českého nároďáku nebyli vždy zvyklí. Teď mu jen zbývá naučit toho starého reprezentačního psa novým kouskům. Nejlépe do zářijového duelu s Nizozemskem.
PODÍVEJTE SE NA SESTŘIH ZE ZÁPASU ČESKO - NORSKO
