Má radost z českých úspěchů, přesto nechce výhry nad Nizozemskem a Tureckem přeceňovat. Po partičce oblíbeného mariáše si fotbalový internacionál Ladislav Vízek našel čas na hodnocení českého týmu, který večer od 18 hodin čeká nevyzpytatelný výběr Kazachstánu. Navzdory dlouho nevídanému fotbalovému optimismu našel v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ ve hře českého týmu i trhliny.
Jak na vás zatím působí hra českého týmu?
Všichni si myslí, že to je živější, i když v něm zůstali stejní hráči. Vzhledem k tomu, že trenéra Vrbu mají všichni rádi, svádí to k tomu, že je hra lepší. Asi to tak i trochu je. Překlenuli jsme čtyři přípravné zápasy, všichni nadávali. Ale jedním zápasem se špatně hrajícím Holandskem se to smazalo. V Turecku jsme to ubojovali a hned je lepší nálada, je to veselejší.
Takže cítíte optimismus?
Musím přiznat, že ano, i když jsem měl Michala Bílka rád. Mluví se o tom, že kouzlo Vrby působí, ale tak to nevidím. Vím, že je sympatický, že mu všichni fandí a změna na tomhle místě asi byla nejdůležitější. Národ si to tak přál. Podržela ho i média, po čtyřech nepovedených zápasech hned přišly titulky o nejlepším trenérovi a jeho kouzlech. Kluci bojují, což by měla být v nároďáku povinnost. Kdyby se po dvou výhrách zadařilo i v Kazachstánu, bude to neuvěřitelný devítibodový start a jednou nohou bychom byli na EURU.
Počítal jste s tím, že se českému týmu bude tak dařit?
Je v tom i štěstí. Turci mě strašně překvapili, v první půli hráli fantasticky a my to přežili. Pozor, i díky rozhodčímu, který nepískl stoprocentní penaltu, pak jednou pustil ofsajd. Jak ztráceli naději, tak se tým osměloval a nakonec z toho bylo neuvěřitelné vítězství, které bude mít obrovskou cenu.
Vidíte nějaké nedostatky?
Útok... Pořád není takový, jaký by měl být. Umíme dobře bránit, což se ještě zlepšilo příchodem Tomáše Sivoka. Musím ho pochválit, zahrál výborně. V útoku to zatím nebylo ono. Měli jsme Kollera, Baroše, teď prostě takové hráče nemáme a nevypadá to, že se to lepší. David Lafata v lize řádí, dává góly, ale na mezinárodním poli je to o něčem jiném. Musíme hrát líp s tím, co máme.
Který hráč v reprezentaci na vás nejvíce zapůsobil?
Fandím Václavu Pilařovi, mám pocit, že by měl hrát. Je šikovný, umí s balonem. Držím mu palce, je to můj krajan a umí hrát fotbal. To by měli všichni, ale já to tak nevidím, nejsou tam velcí fotbalisti. Nemluvím o krizi, ale víte, jak je na tom celá současná generace. Pilař by měl jít po zranění nahoru a měl by to ukázat i v nároďáku.
Měl by podle vás trenér nějak pozměnit před Kazachstánem vítěznou sestavu?
Asi ano, bude to jiné utkání a musí postavit mužstvo útočněji. Je povinnost a přání všech udělat tři body a myslím, že tomu sestavu podřídí. I tak musíme více útočit. Je třeba hrát na vítězství, jinak než s Holandskem a Tureckem.
Kazachstán ze silnějších soupeřů naposledy porazil Srbsko a to už je sedm let stará historie. O favoritovi utkání není sporu.
Měli bychom je porazit, i když není lehkých soupeřů ve fotbalu. Bude se hrát na umělé trávě, což je nesmysl, aby se takové utkání hrálo na tomto terénu. Kazaši už ale nejsou jenom kozáci, jsou šikovní, fotbal hrát umějí. Mám z nich malý respekt, ale ten musí jít stranou. Hráči musejí jít do utkání sebevědomě a od první minuty dát najevo, kdo je tady pánem. Povinnost je neprohrát a po dvou výhrách bychom měli zvítězit.
Hráči často mluví o časovém posunu, stěžují si na terén. Měli by vzhledem ke své kvalitě tyto věci vůbec řešit? Kazaši přeci také museli letět až do Nizozemska.
Ne, ne, vůbec by to neměli říkat. Soupeři to měli ještě těžší. Vždyť to jsou mladí kluci. Kdyby takhle cestovali v šedesáti, tak by to možná cítili. Na jejich mladém a trénovaném organismu by to nemělo hrát roli.
