Z fotbalisty hokejistou. Grygera obul brusle a konce nelituje

Už je to skoro rok, co Zdeněk Grygera musel jít do fotbalového důchodu. A z jeho často rozesmáté tváře není znát, že by radikálního kroku - ukončit ve dvaatřiceti letech kariéru - litoval. Bývalý dlouholetý reprezentant prý poznal, že jeho tělo poznamenané řadou operací a různých zdravotních trablů definitivně vypovědělo službu. Grygera si teď naplno vychutnává radovánky, na které jako profesionál neměl nárok. A také pomalu zvažuje, čemu se bude dál naplno věnovat.

Jedna věc je prý jistá: po uzavření kariéry se rozhodně nenudí. "Začal jsem třeba hrát hokej. Chodíme jednou týdně s partou kluků každou neděli a užívám si to," vyprávěl při setkání s novináři Grygera, který vystoupil jako nová tvář charitativního projektu Ligové fotbalové asociace Zelený život.

Hokej není jediným sportovním rozptýlením pro někdejší akvizici Zlína, Drnovic, Sparty, Ajaxu Amsterodam, Juventusu Turín a Fulhamu. "Můžu dělat sporty, kterým jsem se během kariéry musel vyhýbat. Kromě hokeje jsem začal hodně lyžovat, chodím také často na tenis.

A tělo drží. Nutno říct, že to je všechno na úrovni rekreačního sportu a beru to s nadhledem. Jednou vyhraju, jednou prohraju, žádný stres," líčil s úsměvem Grygera, jehož kariéru poznamenaly několikeré operace kolen a také časté svalové problémy.

Dnes třiatřicetiletý zadák kariéru uzavřel loni na konci roku. I když si nechával minimální prostor pro návrat, nakonec takovou myšlenku zavrhl. I proto, aby neriskoval další zdravotní komplikace.

Grygeru, který se nyní i s rodinou usadil v rodném Holešově, teď už neláká ani hrát fotbal na nižších úrovních. "Fotbal hraju také, dvakrát týdně se scházíme s partičkou kluků, co také dřív hrávali. Ale je to vyloženě na žízeň. Že bych hrál třeba v divizi? To jsem zavrhl, asi by tam chyběla ta pravá motivace a bylo by to trochu z donucení," vysvětlil Grygera.

Rozhodnutí skončit s kariérou mistr Evropy do 21 let z roku 2002 nelituje. "Měl jsem hodně zdravotních problémů, které mě donutily ten krok udělat. V mém případě to už bylo o tom, jestli ve zdraví přežiju trénink nebo zápas, což mě psychicky ubíjelo. Člověk z toho už ani neměl radost," vzpomínal Grygera, který se s Fulhamem rozešel po dvou po sobě jdoucích operacích kolena, k nimž se vzápětí přidaly i svalové potíže.

Bez velkého fotbalu je hráč s 65 starty v národním týmu už skoro celý rok, ale zatím prý necítil, že by se mu po velkém kolotoči stýskalo. "Ten čas od doby, kdy jsem jednu kapitolu uzavřel, utekl strašně rychle. Je dobře, že se nenudím. Pořád jsem v nějakém procesu a je co dělat," uvedl Grygera, který občas také vystupuje jako expert v televizním studiu.

"Snažím se zůstat v obraze a úplně se od velkého fotbalu nedistancovat. Komentování v televizi nebo občasné návštěvy zápasů mě drží v obraze," konstatoval Grygera. Zatím nemá jasno v otázce své další profesní kariéry. Zvažuje řadu možností a v jednom má jasno: rád by zůstal ve fotbalovém prostředí. V jaké pozici, zatím netuší.

"Přece jen uplynula docela krátká doba od toho, co jsem skončil, ještě si nechám nějaký čas a všechno postupně přijde. Teď je těžké říkat, čemu přesně se budu věnovat. Ale chci být u fotbalu," řekl neurčitě bronzový medailista z Eura 2004 a účastník světového šampionátu v roce 2006.