Rok 2009 rozbil českému fotbalu ústa

Pád. Bolavý pád. Český fotbal v roce 2009 dokonal to, co už naznačil v roce 2008. Spadl na ústa, přičemž si poškodil mozek. Kurýrování bude těžké, moc léků není.

Vše začalo na apríla. Ten obraz je zachycen v hlavách všech, jež jej mohli spatřit: Češi leží na trávníku, poprvé v historii prohráli doma se Slovenskem. Tak podceňovaným, vysmívaným, hlavně kvůli "psycho prvkům", které bývaly zaručeným českým přítelem při vzájemných soubojích.

Ne, nebyl to vtip. Žádný nepovedený apríl. Byla to skutečnost. Slováci ovládli Prahu, dlouho se radovali, málem národní svátek z toho dne udělali. Byla by to docela legrace - všude na světě se "slaví" apríl, avšak Slováci mají v ten čas Fotbalový den velkého vítězství a prvního kroku do Afriky, takže všichni musejí být oblečení v dresu nebo vypadat jako fotbalový míč...

Ale zpátky na zem. Ten dubnový den stvrdil několik skutečností. Ukázal, že Petr Rada prostě není trenér pro národní tým, protože hráči pod ním jen tak divně klušou (zvolilo jej bývalé bahenní vedení v čele s Mokrým, Vackem a spol.), dále pak také prezentoval nekonečnou drzost a frackovitost některých jedinců, kteří po té trapné prohře nesklopili uši v teple domu, ale šli si je pořádně začervenat do baru.

Je jedno, že bylo po reprezentačním srazu. Baroš, Ujfaluši a spol. deklarovali naprostou amoralitu. Na chvilku byli vyloučeni z reprezentace, nový svazový předseda Ivan Hašek však flamendry zase osvobodil, protože vyhazov prý "ani nebyl oficiální".

Hašek nespasitel  

Pak už se to s reprezentací vezlo, nepomohl ani čerstvý vítr v podobě předsednického trenéra (či spíše trenérského předsedy?) Haška. Hráči pod ním jezdili, ale i Hašek dělal chyby. Na Slovensku třeba nepostavil Milana Baroše (i když tam se o důvodech spekuluje, Baroš možná před utkáním zase "zlobil"), proti Polsku pak do útoku vsadil na špatného Michala Papadopulose.

Senzaci samozvaný spasitel Hašek prostě nezabránil, největší favorit skupiny se nedostal ani do baráže. A to přitom po losu kdekdo prohlašoval, že máme "vážně přijatelné soupeře." Nakonec to dopadlo tak, že přijatelným soupeřem pro všechny ostatní bylo tragické Česko.

Skončilo třetí, za Slovenskem a Slovinskem.

Bílek a Tiraspol

A co dál? Nový trenér Michal Bílek má strašně složitou pozici - veřejnost mu nevěří, on přitom musí vyhrávat, prioritně postoupit na Euro 2012. Začal vtipně, prohrou v přátelácích s Emiráty a Ázerbájdžánem. Ale času má dost.

Stejně jako klubový fotbal. Ten může celé jaro rešeršovat, proč je ve srovnání s Evropou tak špatný. Může zpytovat. Slavia měla jedinečnou možnost dostat se do Ligy mistrů, ale místo využití nasazení zabahnila český koeficient trapným vypadnutím s moldavským Šerifem Tiraspol, Sparta si pak nakálela do kalhot v Aténách, když nevyužila nadějného domácího náskoku 3:1 a s Panathianikosem prohrála 0:3. V Evropské lize pak ani jeden z pražských klubů díru do světa neudělal, ostatní (Liberec, Teplice, Olomouc) nepostoupily ani do základní skupiny.

Zkrátka, fotbalovou čelist je potřeba detailně sešroubovat, tak moc se za rok 2009 rozpadla neustálým klesáním k zemi. Jenže - půjde to ještě? Nebo je to jen začátek dlouhého období nudné průměrnosti?

Foto: ČTK, Robert Sedmík