Přivedla posily za stovky milionů, revolučně obměnila kádr i celý realizační tým. Tu nejdůležitější veličinu, kterou v současné chvíli potřebuje, si však fotbalová Sparta koupit nemůže. Čas. Čas, který je nezbytně nutný k tomu, aby si tak ohromné změny mohly sednout. První ostrý zápas nové sezony v Bělehradě totiž ukázal přesně to, co se čekalo. Že příchod desítky nepochybně kvalitních fotbalistů ještě neznamená, že na hřišti bude automaticky všechno fungovat.
Ani to koneckonců není možné. Vždyť někteří hráči, kteří už včera nastoupili v základní sestavě (Kaya, Mandjeck), nejsou s mužstvem ani dva týdny. Třeba kamerunský záložník se do tréninku zapojil teprve v pondělí. Základní sestava, kterou včera italský kouč Andrea Stramaccioni nasadil, spolu hrála poprvé v životě.
I proto Sparta v třetím předkole Evropské ligy prohrála v Bělehradě s dobře hrající Crvenou Zvezdou 0:2. V defenzivě ji srazily individuální chyby a nejistota, směrem dopředu pak byl nedostatek jakékoliv souhry do očí bijící. A zároveň je i zřejmé, že Stramaccioni netrefil zrovna ideální sestavu.
Na levém křídle nastoupil při vynucené absenci Josefa Šurala Lukáš Juliš, do hry se ale příliš nedostal. V obranné činnosti navíc vázla jeho spolupráce s Bogdanem Vatajelu, který stejně jako v generálce proti Vittese Arnhem ukázal, že na beku jeho největší přednosti nemohou vyniknout tak, jako když hraje na ofenzivnějším místě. Pozičně byl nejistý a v úvodní čtvrthodině, kdy měla Crvena Zvezda největší tlak, proudily její útočné akce převážně právě přes levou stranu sparťanské obrany.
Zápas pak vůbec nevyšel ani Lukáši Marečkovi, kterého Stramaccioni dokonce udělal kapitánem (David Lafata začínal zápas na střídačce). Běhavý záložník však působil nervózně, často zbytečně ztrácel míče, kazil jednoduché přihrávky a směrem dopředu nevymyslel vůbec nic. Jako kdyby mu kapitánská páska trochu svázala nohy. Mareček totiž není a nikdy nebude klasickým lídrem. Vyniká především v zápasech, kdy jej obklopují i dobře hrající spoluhráči. Sám však není typem hráče, který by zápas zlomil. Nepomohlo mu navíc ani to, že nastoupil poprvé po doléčení zranění, se kterým netrénoval zhruba tři týdny.
A neustále omílaná pozice desítky? Pod Marcem Jankem nakonec nastoupil Martin Frýdek, za celý první poločas se ale takřka nepotkal s balonem. Podobně jako Lafata, který jej na podhrotu nahradil v druhé půli, není borcem, který by dokázal řídit hru. Frýdek předvedl svůj klasický bojovný výkon, kreativita však v jeho podání scházela.
Vlastně nikdo ze sparťanské sestavy nepředvedl nějaký nadstandardní výkon. Buď slabý průměr, nebo zklamání. A kdo čekal, že drahé nákupy přinesou okamžitý úspěch, musel velmi rychle vystřízlivět. Změn je totiž neuvěřitelně moc najednou a výsledky nepřijdou ze dne na den. Ba co víc, možná nepřijdou ani z měsíce na měsíc.
A právě to je největší úskalí celé letní sparťanské přestavby. Ani vedení klubu, ani fanoušci totiž nejsou zvyklí na cokoliv čekat. Úspěch se vyžaduje hned, a pokud se nedaří, je velmi brzy zle. V současné situaci ale jedině trpělivost a víra v nastavenou cestu mohou přinést zlepšení. Stramaccioni už svým sebevědomým vystupováním jasně naznačil, že mluvit si do toho od nikoho nenechá.
Teď ještě potřebuje, aby se Sparta dokázala udržet na pozitivní vlně myšlenek, že změny v konečném důsledku - i přes počáteční nesoulad a případné prohry - povedou k lepšímu. Ale nebude to hned, chce to čas. Tak jej italskému kouči dejme.
