Dobře, nebo špatně? Tuto otázku si zřejmě kladou všichni příznivci Manchesteru United. Jakmile vyšlo najevo, že nejspíš bude od příští sezóny novým trenérem Rudých ďáblů José Mourinho, rojí se spekulace okolo jeho příchodu. Proč by měl být právě The Special One vysněným spasitelem?
Když v roce 2013 oznámil Sir Alex Ferguson, že na konci sezóny skončí na lavičce Manchesteru United, vyvstala jedna zásadní otázka. Kdo nahradí pana nenahraditelného a bude to vůbec možné? Volba nakonec padla na Davida Moyese, v té době velice úspěšného a dlouholetého manažera Evertonu.
Dnes už víme, že Moyesovi se úkol setrvat s United na výsluní anglického fotbalu, nepovedl. Někteří tvrdí, že to byla čistě jeho chyba, nicméně je třeba přiznat, že týmu postaveného okolo Vidiče, Fletchera, Carricka, Naniho a dalších dlouholetých "veteránů", zkrátka chyběl onen drive. Ten mu ještě dokázal dodat Sir Alex Ferguson, nicméně jeho skotský krajan, to už nesvedl. Drahá posila Marouane Fellaini byla jen neustále podrobován kritice a když na tom byl Manchester výsledkově nejhůř, musel dát Moyes tomuto vysněnému postu vale.
Již v té době se spekulovalo o zvučném jménu. Psal se rok 2014 a bohužel pro United, žádné takové jméno nebylo zrovna k mání. Guardiola začínal svou druhou sezónu v Bayernu a José Mourinho se právě chystal k mistrovskému tažení sezónou 2014/2015 se svou Chelsea. Vedení Manchesteru tedy sáhlo po zkušeném, věhlasnými kluby prověřeném Louisi Van Gaalovi, v domnění, že jeho tvrdá ruka bude na hráče platit.
Jenže vedení se spletlo. Od začátku si hráči stěžovali na přísné až despotické chování nizozemského manažera. Od Fergusona byli zvyklí na dril, ale trochu jiného ražení. Ferguson byl sice vždy neoblomný, ale k hráčům se snažil chovat spíše jako jejich otec, než despotický vladař.
Nejprve Van Gaal narazil u zkušených hráčů, jakými byli Vidič a Ferdinand. Oba raději odešli své kariéry dohrát jinam. Největším "počinem" v první sezóně United pod Van Gaalem, bylo angažování Ángela Di Marii. Argentinec se stal nejdražším hráčem, který kdy přestoupil na Britské ostrovy (56,2 milionů liber). O tom, jak moc mu styl hry ordinovaný Van Gaalem a obecně hra v Anglii neseděla, svědčí i fakt, že o rok později se stěhoval do PSG, tentokrát za 46 milionů liber. Toto angažmá se nedá vzhledem k očekáváním hodnotit jinak než jako zklamání.
Na začátku této sezóny se Van Gaal zbavil Van Persieho. V útoku mu zbyl pouze Rooney, což zkrátka není hrotový útočník. Díru se tak snažil vyplnit mladičkým Martialem, který přišel za ohromných 37 miliónů liber. Přes všechnu kvalitu, kterou tento Francouz má (ve dvaceti letech), těžko se dalo čekat, že začne táhnout United za titulem. Právě neschopnost v útoku je největší slabinou současných Rudých ďáblů. Musejí sahat v podstatě až do juniorky. Mladičký Marcus Rashford, ročník narození 1997, je sice obrovským příslibem, ale nedá se očekávat, že by rozhodoval zápasy s téměř jistou pravidelností, jako to činil například Robin Van Persie. A to i přesto, že talent Rashford rozhodl poslední městské derby s Manchesterem City.
Van Gaal tedy zkrátka absolutně neuspěl. Nedokázal vytvořit jádro týmu ze zkušených dlouholetých opor, nedokázal je doplnit vhodnými posilami ať už do útoky či do zálohy, nevnuknul týmu žádnou tvář, image ani styl hry. To vše se projevilo do výsledkového marasmu Manchesteru United. Sedm kol před koncem Premier League nemají šanci na žádnou trofej a dokonce nefigurují ani na příčce zajišťující účast v Lize mistrů.
Pokud van Gaal skutečně odejde, smutní z toho budou nejspíš asi jen novináři. Jeho bonmoty jsou dnes již legendární: "Já jsem nikoho nekritizoval. To vy kritizujete Wayne Rooneyho. Vy a tamten pán. Ten tlusťoch."
Je tedy Mourinho tou správnou volbou?
Není divu, že Nizozemec Van Gaal v příští sezóně téměř jistě manažerem United nebude. Nahradit by ho měl dle nejnovějších zpráv José Mourinho, který prý údajně již s vedením klubu podepsal předběžnou smlouvu. A zřejmě právě Mourinho je tou nejlepší variantou, která mohla Rudé ďábly potkat. Pokud někdo potřebuje skutečnou osobnost na lavičce svého týmu, pak je to Manchester United. Tým, který měl ve svém čele přes čtvrt století takovou personu, jakou je Sir Alex Ferguson, potřebuje skutečného lídra. A tím José Mourinho je.
Ano, je kontroverzní, možná je i namyšlený, nicméně má svůj cíl, má své metody. A ty fungují. Minimálně donedávna fungovaly skvěle. Mourinho byl skutečně The Special One, málokdo se mohl pochlubit tím, že všude kde byl, získal mistrovský titul a ještě vyhrál Ligu mistrů se dvěma jinými kluby. Aureola vítězství a neomylnosti, to byl José Mourinho. Vždy to fungovalo: Namyšlený, arogantní José, nicméně výsledky hovořící za vše. Na začátku této sezóny to ovšem přestalo platit.
Neomylný Portugalec již nebyl nedotknutelný, šrám, který po sobě zanechal neslavný konec v Chelsea se smazat nedá. Vše odstartovala aféra s lékařkou týmu, Evou Carneiro, poté výsledková mizérie, rozepře s některými hráči a dokonce umístění v pásmu sestupu. A to byl konec Josého v jeho milované Chelsea, i jeho ochránce Roman Abramovič musel přiznat, že londýnský klub je za tohoto stavu neudržitelný a dal Mourinhovi sbohem.
Paradoxem ale je, že portugalský lodivod je přesně ten typ trenéra, který miluje výzvy a jakákoliv porážka nebo neúspěch ho posílí. Angažmá v United by mohl brát jako obrovskou příležitost vrátit se na výsluní. Vždy byl dobrý v práci s hráči, vždy uměl stmelit šatnu a vytvořit v ní fungující mechanismus. V Chelsea se mu to dařilo do této sezóny také. Neúspěch ho může jen nakopnout.
"Dočetl jsem se hodně lží ohledně mého dalšího angažmá. Je pravda, že jsem dostal několik skvělých nabídek. Realita je však taková, že v létě začíná příprava na další ročník a já vím jistě jen jedno. Určitě budu v nějakém z těchto týmů", odmítl být Mourinho konkrétní ve vztahu jeho dalšího působiště.
Možná že to je přesně to, co Manchester potřebuje. Mourinhovu vizi, obrovskou chtíč a motivaci. To spojení zní velice silně. Jeden z nejúspěšnějších trenérů poslední doby, superstar mezi manažery a nejúspěšnější anglický celek v historii. Pokud "Mou" někdy něco uměl, bylo to vhodné doplňování kádru. Vzpomeňte si na jeho návrat do Chelsea v roce 2013. Na začátku nového ročníku tvrdil, že je třeba koupit jednoho středního záložníka a k němu špičkového útočníka. Když si vše sedlo, v létě na přes rok udělal jen dva nákupy: Cesc Fabregas a Diego Costa. Duo, díky němuž poté Blues vyhráli titul. Zásluha to byla především Mourinhova, oba hráči pasovali do týmu, jako kdyby pro to byli stvořeni. Důvody, proč vše v další sezóně přestalo fungovat, jsou kapitolou jinou.
Možná, že se dočkáme nové éry, po Fergusonově legendárním "čtvrtstoletím", éra Josého Mourinha. V historii se často opakuje cyklus, kdy po vládě jednoho významného panovníka přijde naráz pár neúspěšných a nevýznamných, aby poté mohl nastoupit úplně nový, skvělý vládce. Možná, že Manchester po třech letech "doby temna", čeká doba slavných vítězství ve znamení The Special One.
