Fotbalistovy memoáry
Suárez: Klidně mi říkejte kanibal a simulant, ale nejsem rasista!
28.10.2014 14:30 Původní zpráva
Pozornost přitahuje jako magnet. Ať už svým fotbalovým umem, nebo notně pošramocenou pověstí. Uruguayec Luis Suárez se pokusil zákoutí své svérázné mysli vysvětlit ve své nové autobiografické knize. Na psaní memoárů měl od léta, kdy na světovém šampionátu pokousal soupeře, času dostatek.
V sobotu si odbyl premiéru v dresu Barcelony, po čtyřměsíčním zákazu bez fotbalu. Skončila však neslavně, prohrou 1:3. Ofenzivní souhra tria Neymar-Messi-Suárez ještě potřebuje k dokonalosti hodně doladit. I přes prohru však Suárez plní stránky zahraničního tisku. Úryvky z jeho knihy jsou totiž zajímavé i v trochu jiné, než pouze sportovní rovině.
Nevyhýbá se v nich totiž všem kontroverzním tématům. Hned v první kapitole se zabývá svou "zálibou" v kousání protihráčů, ve třetí se vrací ke svému slavnému zákroku rukou, a pátá je pojmenovaná jednoslovně. Rasista. Je znát, že tato aféra jej dodnes štve mnohem více, než tři "kanibalské" kousance do těla soupeřů.
Vše odstartovalo v říjnu roku 2011, kdy měl jako záložník Liverpoolu údajně titulovat rasistickým výrazem Patriceho Evru z Manchesteru United. V dalším vzájemném utkání odmítl podat Evrovi ruku, což celou kauzu po odpykání osmizápasového trestu znovu rozdmýchalo.
Zatímco kousance považuje za psychická selhání, v incidentu s Francouzem stále trvá na své nevině. "Říkejte mi kousal, nebo simulant, ale rozhodně nejsem rasista. Dostal jsem zákaz na osm zápasů, ale mnohem horší je, že jsem dostal nálepku rasisty na zbytek života. A to je velice vážné obvinění," štve Suáreze.
"Bolí to, protože to ovlivnilo v mnoha případech můj život. Trpěla i moje manželka, která to neustále musela poslouchat. Stejně tak to ovlivnilo i mé děti. Je to nadávka pro mé jméno, které se jen tak nezbavím," citoval úryvek z knihy sedmadvacetiletého fotbalisty list The Guardian.
Sám přiznal, že použil slovo "negro" ve vzájemné hádce s Evrou. Hájí se však tím, že mluvil ve španělštině, kde tento výraz nemá tak hanlivý význam. "Ne, rozhodně nejsem žádný rasista. Zhrozil jsem se, když jsem zjistil, z čeho jsem podezřelý. A dodnes jsem smutný i vzteklý, když si uvědomím, že to ovlivní pohled lidí na mou osobu už navěky."
A pověstné kousance? "Byl jsem snadný cíl. Udělal jsem chybu, potřetí, byla to má vina. Potřeboval jsem pomoc," vzpomíná na moment, kdy po utkání s Itálií, v němž kousl obránce Chielliniho, musel odjet ze světového šampionátu v Brazílii zpět domů.
"Vím, že kousání šokovalo spoustu lidí, ale bylo to relativně neškodné," řekl při vzpomínce na druhý exces se stoperem Chelsea Branislavem Ivanovičem. "Prakticky nic tam neměl, žádné kousnutí jako v případě boxera Mikea Tysona do ucha Evandera Holyfielda," nemusel dlouho hledat dalšího sportovní "kanibala".
Po prvním excesu, kdy se zakousl jako hráč Ajaxu do záložníka Eindhovenu Otmana Bakkalu, byl hodně psychicky dole. "Plakal jsem, byl jsem čerstvý otec dcery Delfiny a pomyšlení, že bude jednou koukat na můj čin, mě hodně rozrušovalo. "Na co jsi, proboha, myslel?" ptala se mě tehdy manželka.
Suárez se rozhodl na tuto otázku najít odpověď. "Hladina adrenalinu může být během zápasu hodně vysoká, puls se zvedá a mozek občas nedokáže držet krok. Tlak se v něm hromadí a potřebuje nějaký ventil," myslí si. Pomůže Suárezovi vlastní psychoanalýza? Údajně napravený fotbalista věří, že ano.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.