Dominik Hašek: Neříkám, že se nevrátím k hokeji

Hvězdný a už déle než dvě měsíce bývalý sportovec, dokonalý otec a manžel, muž v dobré kondici nedávno pořádně zakopl. Vrátil se domů z Ameriky a zjistil, že jeho firma na sportovní oděvy Dominator je na kolenou. Nerozpakoval se a firmu okamžitě zavřel. Stálo ho to 88 milionů korun. Není z toho, ani z ničeho jiného, nešťastný. Hokejová legenda Dominik Hašek.

Víte, o kolik včera spadl na newyorské burze Down Jones?

To nevím, dva dny jsem to neviděl... O kolik?

O 283 bodů.

No jo, no. To jsou tak dvě procenta, ono to zas vyleze.

Čekali bychom, že vás to vyvede z míry, když máte investováno.

To mám, ale teď jsem v Čechách a trochu jsem z toho vypadl. Když v Americe otevřu jakékoliv noviny, televizi nebo internet, okamžitě na mě vyskočí stav burzy - tak mám neustále přehled. A tenhle denní pád, to nic není, jde to nahoru a dolů. Samozřejmě bych byl radši, kdyby to o tři sta bodů stouplo, ale z nějakých pár procent si hlavu nedělám.

Co si myslíte o tom, že sezona NHL začne tentokrát v Česku?

To, že bude start NHL v Evropě, je sice hezké, ale nemyslím, že má NHL v Evropě šanci, protože je to typická soutěž pro Severní Ameriku.

Třeba vás pozvou na utkání?

Ale já jsem se s NHL rozloučil, ať mě už nikdo nezve. Určitě se podívám na televizi, možná půjdu do haly, ale to je všechno. NHL je pro mě prostě Amerika a taky spousta vzpomínek a přátel, které možná už nikdy neuvidím.

Určitě se nevrátíte?

Určitě. Říkám vám: rozloučil jsem se.

Ale ne jednou...

...no jo, jednou jsem se vrátil. V sedmatřiceti jsem řekl, že končím, rok jsem si dal pauzu, ale dostal jsem znovu chuť na hokej, tak jsem se vrátil... to je pravda.

To se znovu stát nemůže?

Neříkám, že se nevrátím k hokeji, ale do NHL určitě ne. To je definitivní.

Připadal by třeba v úvahu Omsk?

DOMINIK HAŠEK

- narozený 29. 1. 1965 v Pardubicích - původně se jmenoval Kaštánek, jméno Hašek dostal, když se jeho matka znovu vdala - hokej začal hrát v šesti letech, v osmnácti se stal nejmladším reprezentačním brankářem v historii Československa 1990 odešel do NHL, kde hrál za týmy Chicago Blackhawks, Buffalo Sabres, Detroit Red Wings a Ottawa Senators - je několikanásobný nositel cen Vezina Trophy (nejlepší brankář NHL), Hart Memorial Trophy, získal i cenu pro nejužitečnějšího hráče NHL 9. 6. 2008 ukončil kariéru v NHL v Česku právě „umrtvil" svoji firmu Dominator, která ovšem v Americe prosperuje - je ženatý (manželka Alena je učitelka tance), mají osmnáctiletého syna Michala a třináctiletou dceru Dominku

Myslím, že ne. Z NHL jsem chtěl odejít už dřív, ale syn měl ještě poslední rok školy, mužstvo mě chtělo, tak jsme se s manželkou dohodli, že by bylo hezký, abychom tam zůstali jako rodina - tohle hrálo roli při rozhodování. Ale letos se syn stěhuje na univerzitu, dcera nastupuje do anglického šestiletého gymnázia v Praze. Nechci se stěhovat, zůstaneme tady, co bude s hokejem, uvidím za rok.

Co třeba český hokej?

Nechci o tom mluvit, ale kdyby - pak by to byl český hokej.

Když jste končil v NHL, argumentoval jste taky nízkou motivací - hokej vás přestal bavit?

Když něco dělám, chci to dělat s nadšením, a já jsem tehdy cítil, že mi chybí. Měl jsem jiné plány, hlavně s rodinou, nechtěl jsem nic lámat přes koleno. Neměl jsem jistotu, že nezklamu sebe a taky lidi okolo a to je lepší do toho nejít.

Věděl jste, že zápas proti Nashvillu je váš poslední v NHL?

Ne, nevěděl, v žádném případě. Byl jsem ve výborné formě a připravený, že skočím znovu do branky. Ale trenér mě na led nevrátil.

Mrzelo vás to?

Docela jo, ale co se dalo dělat? Jednalo se o play-off, kdy je na prvním místě zájem týmu a všechny individuální věci jdou stranou.

Bylo těžké najít správnou chvíli a říct: končím se svou firmou Dominator, protože nevydělává?

Byl jsem na jednu stranu pro tohle podnikání nadšený, přestože jsem věděl, že proděláváme. Když jsem přijel, podíval jsem se do papírů, mluvil s lidmi, snažil jsem se do toho proniknout a vzít na sebe opravdu zodpovědnost. Po deseti dnech jsem však viděl, že není šance se v dohledné době zlepšit a že bude nejlepší to pro tuto chvíli zastavit, udělat kroky, které s tím souvisí, což bylo mimo jiné dát výpověď zaměstnancům. Co bude dál, nevím, ale já chci v první řadě vědět, proč se to stalo, kde byla chyba.

To zkoumáte teď?

Ještě ne. Teď máme sklady plné zboží za 16 milionů korun a musíme toho co nejvíc prodat, to je teď náš cíl.

Litujete těch 88 milionů, které firma spolkla, nebo to berete jako velkou zkušenost, která holt něco stála?

Kdo by chtěl prodělat tak velké peníze? Samozřejmě mě to mrzí, ale stalo se to a nedá se to vrátit. Je to už za mnou a já teď myslím, jak z toho dostat to nejlepší. Nevylučuju, že se ke značce Dominator vrátím se vším všudy. Pokud přesně přijdu na to, kde se stala chyba, a budu mít dost entuziazmu a odhodlání, tak se může stát, že začnu znovu. Teď to ale říct nemůžu.

V Americe Dominator prosperuje?

Ze začátku jsme taky prodělávali, ne tolik jako tady, ale přece jen. Poslední roky jsme v plusu, ale ne tak závratně, aby to vyrovnalo ztráty v Česku. V Americe to mám ale s partnerem.

Celý rozhovor si přečtěte v aktuální vydání časopisu Instinkt, který je právě v prodeji.

Foto: archiv