Extraligové finále
Hamerlík byl bez práce: Je to lepší, než když vedeme 5:0

Byl nenápadným hrdinou druhého finále hokejové extraligy. Gólman Třince Peter Hamerlík neměl příliš práce, Vítkovičtí ho nechávali dlouhé minuty mrznout v brankovišti. Pak ale z nenadání roztopili pod kotlem. Hamerlík to ale vždy uhasil a díky jeho vychytané nule se Třinečtí mohli radovat z vydřeného vítězství 2:0.

Po přestřelce z pondělního střetnutí to byla jiná podívaná. Nudnější. Ale říkejte něco podobného gólmanům, kteří vědí, že jakákoliv jejich chyba může znamenat porážku.

Tu nakonec neudělal Hamerlík, ale vítkovický Roman Málek, který 61 vteřin před koncem nestačil na dorážku Varadi. Martin Hamerlík, stejně jako celý Třinec, mohl začít slavit.

Bylo i na ledě vidět, že se jednalo o jiné utkání, než jaké bylo to první?
Myslím si, že to byl vyrovnaný zápas. Vítkovice do toho, stejně jako my, daly všechno. Měli jsme hodně šancí, ale oni se drželi. Nakonec rozhodla jedna střela a jeden gól. Pro nás je důležité, že to byl náš gól.

Vnímal jste utkání postupem času jako souboj vás s Málkem?
To je ale v podstatě každý zápas, souboj gólmanů. Já to tak neberu. Vždy se snažím dělat vše pro to, abych pomohl svému mužstvu vyhrát. A dnes si myslím, že vyhrál spíše šťastnější tým.

Jak se vám chytá v utkání, ve kterém je pravděpodobné, že rozhodne jediná chyba?
Osobně mám podobné zápasy raději. Je to lepší, než když někoho drtíme 5:0 a každý z našeho ofenzivního týmu si chce dát gól. Nikdo pak nebrání. (smích)

Popište ten hektický závěr z pohledu přes celé kluziště...
Byla tam nějaká střela, brankář to vyrazil a pak dorážka. Ani jsem nevěděl, že puk skončil v síti. To jsou ale góly, které rozhodují play-off.

Věřil jste v závěru, že ještě padne gól, nebo jste už myslel na prodloužení?
Já se hlavně snažil neudělat chybu a starat se jenom o sebe. Máme dobré mužstvo, takže jsem věřil, že nějaký gól dáme. A kdyby zápas došel do prodloužení, tak bych na to měl dalších deset minut. Já prostě věřil, že nějaký gól dáme.

Jaký to byl pro vás zápas, příliš těžké práce jste neměl…
Už jsem si na to v play-off zvykl. My tlačíme, tlačíme a z ničeho nic po pěti minutách přiletí střela nebo šance. Jsou to o to těžší zápasy, že to je play-off, ve kterém rozhoduje jedna chyba, a kdybych ji udělal já, tak třeba prohrajeme 0:1.

Kdy vám bylo nejhůře?
Ve třetí třetině tam měli střelu zpoza hráče, kterou jsem vyrazil, a jejich hráč to dorážel prakticky do prázdné branky, ale trefil mě do brusle. To byla pro mě nejtěžší situace a měl jsem při ní i trochu štěstí.

Z hlediště se zdálo, že hráči nepostrádají vůbec žádné síly. Je to tak?
Jsou tam obrovské emoce, finále člověk nehraje každý den, a i když možná síly trochu docházejí, tak to každý dohání bojovností, dá do toho maximum. Teď máme navíc dva dny na to, abychom zregenerovali před velmi těžkými zápasy ve Vítkovicích.

V čem budou ty dva zápasy v Ostravě jiné?
Bude to velmi těžké. Mají doma velké kluziště a umí to na něm velmi dobře. My do toho musíme dát vše, už se nemáme na co šetřit. Musíme tam jet s tím, že chceme vyhrát.