Byl sparťanskou ikonou, nikdy na sebe neoblékl jiný extraligový dres než ten s eskem na prsou. Po minulé sezoně však s obráncem Janem Hanzlíkem přestali po třinácti letech v A-týmu počítat, a tak si sparťanský srdcař musel hledat nové angažmá. Zakotvil v týmu Komety Brno a v úterý přijel do Holešovic vůbec poprvé v kariéře jako soupeř. "Netěšil jsem se na to. Na Spartě jsem strávil patnáct let, naučili mě tu hokej," zavzpomínal.
Kromě specifického zážitku si ale Hanzlík z Prahy zpět do Brna žádný bodový zisk neodvezl, Kometa prohrála 1:4. Dlouho však proti suverénovi dosavadního průběhu sezony držela naději na slušný výsledek. Ve druhé třetině za stavu 1:1, paradoxně právě po Hanzlíkově chybě, přišel druhý gól Sparty a ta už si další vývoj pohlídala.
Zápas proti Spartě, a ještě v Holešovicích, to pro vás asi musel být hodně zvláštní zážitek, že?
To tedy ano, určitě na něj budu vzpomínat. Upřímně řečeno jsem se na to netěšil, takové zápasy jsou pro mě nervózní a hektické. Ale mám to za sebou a už to bude jenom lepší. Včera jsem spal dobře, dnes před zápasem mi sice nebylo nejlépe, ale spadlo to ze mě při prvním buly.
Jak jste se cítil, když jste vyjel na sparťanský led jako soupeř?
Nostalgie tady sice je, na Spartě jsem strávil patnáct let, přišel jsem sem v šestnácti. Sparta mě naučila hrát hokej. Teď jsem ale v Brně a jsem rád, že mám ten zápas za sebou.
Fanoušci Sparty na vás ale nezapomněli, kromě vyvolávání vašeho jména vytáhli i transparent s poděkováním...
Potěšilo mě to. Mám tu kamarády, s fanoušky jsem se nerozešel ve zlém. Takový je ale hokejový život.
Byl jste před zápasem v kontaktu s bývalými spoluhráči?
Já to moc nemusím, že bychom se nějak špičkovali nebo tak. Psal jsem si s Radkem Philippem, ale to bylo soukromé, nebylo to k zápasu. V kontaktu jsem s masérem Pepou Tomou.
Právě Radek Philipp vás přitom ve třetí třetině, když jste si najel před sparťanskou brankou, docela tvrdě srazil loktem k zemi. Stihl jste zaregistrovat, že to byl právě on?
Všiml jsem si. (úsměv) Než jsem se otočil, myslel jsem si, že je to někdo jiný. V týmu tu mám několik kamarádů, tak to prostě je, ale na ledě jsme soupeři. Samozřejmě nebudu zákeřný, z toho už jsem dávno vyrostl, už mám přece jen nějaký věk.
Proti favoritovi jste dlouho drželi naději na body, ale poté po vašem souboji s Tonem na modré čáře šla Sparta do vedení. Co se tam stalo?
To nebyla jeho šikovnost, to jsem mu prostě nahrál. To víte, jsme kamarádi. (úsměv) Ne, vážně. Přeskočil mi puk, o Petrovi jsem nevěděl a on je v laufu, vždyť je momentálně nejlepším střelcem ligy. Trefil to, byla to moje chyba.
Právě Tona hodně dobře znáte, čekal jste, že nabídnutou šanci zužitkuje?
Jen jsem se otočil a modlil jsem se, aby to nebyla 87. A ona tam byla zrovna ona. Nestačil jsem ho ani nějak podrazit. Věděl jsem, že když napřahuje, tak to bude na 90 procent gól. Občas se to stane, mrzí mě, že se to stalo zrovna na Spartě. Štěstí je vrtkavé.
To ano a na vaši stranu se málem přiklonilo v první třetině, když jste z nahození trefil tyčku...
Vystřelil jsem tam takovou tu svou ránu a byla to tyčka, pak soupeři nahraji na gól. Co k tomu říct.
Nemrzelo vás, že už nejste ve Spartě ve chvíli, kdy se jí tolik daří?
Momentálně mě to nemrzí. Spartu sleduju, fandím jí a chci, aby vyhrávala. Kdybych tu byl, tak jsem ve vedoucím týmu, ale teď jsem v Brně, kde máme super kolektiv i fanoušky. Zatím není žádná panika, dáváme si postupné cíle. Doufám, že v play-off si to pak rozdáme ve finále, to by bylo hezké. (úsměv)
Je vůbec v silách ostatních extraligových týmů Spartě s její kvalitou a výsledky nějak konkurovat?
Abych řekl pravdu, tak koukám hlavně na výsledky a na to, kdo dával góly, než že bych vyloženě sledoval celé zápasy. Nevím tedy, jak v minulých zápasech, ale dnes podle mě k poražení byla. Mohli jsme vyhrát. Ve druhé třetině jsme měli dobré šance, které jsme bohužel nedali. Po mé chybě padl gól na 2:1, no a za stavu 3:1 už Sparta prostě zápas nepustí.
Přitom právě hokej Komety na ni evidentně platí, doma jste ji těsně porazili, tentokrát alespoň pořádně potrápili...
Ze sparťanského hlediska vím, že Sparta do Brna jezdí nerada. Já jsem to tak alespoň měl, je to neoblíbený soupeř. No, a do Prahy jsme přijeli s pokorou po dvou prohrách. A říká se, že třikrát dobré mužstvo neprohraje. Přijeli jsme sem bojovat a hrát takový trošku buzerantský hokej. Chtěli jsme hrát na dva góly, bohužel nás trápí produktivita. I když nemám rád, když se zmiňuje štěstí, tak k nám se to prostě neodráží. Musíme to zlomit nějakou dorážkou, abychom vedli.
