Výraznou postavou vyřazovacích bojů hokejové extraligy je na plzeňské střídačce Jaroslav Špaček. Ze své pozice asistenta hlavního kouče Milana Razýma bývá bývalý vynikající obránce tou nejhlasitější postavou trenérského štábu. Sám přiznal, že atmosféra bojů ho pohltila a moc si ji užívá. Trenéřina ho přitom zatím příliš neláká, prý kvůli časové náročnosti.
Olympijskému vítězi z Nagana a trojnásobnému světovému šampionovi zjevně současná role perfektně sedí. "Nemám totiž na starosti nic. Jsem tam jen takový blázen, co na všechny pokřikuje," řekl Špaček s úsměvem hned na začátku rozhovoru s novináři.
"Snažím se spíš komunikovat s trenéry, protože jeden z nich hlídá beky a druhý útočníky. A já jsem taková spojka mezi nimi. Taky sleduju systém, jakým hraje soupeř, a mám k tomu občas poznámky, abychom na to včas zareagovali," popsal již vážněji svoji úlohu na plzeňské střídačce Špaček.
Jméno devětatřicetiletého odchovance plzeňského hokeje, který loni v listopadu uzavřel úspěšnou hráčskou kariéru, bylo přitom ještě nedávno při velké marodce týmu spojováno s možným posílením obrany Západočechů. Tyto spekulace však dlouholetý hráč zámořské NHL rázně odmítá.
"V jednu chvíli jsme měli pár beků zraněných a hodně krátkou střídačku. A to už mi balili bágl. Ale já nad tím nikdy nepřemýšlel. Na led určitě skákat nebudu. Řekl jsem, že už nebudu hrát," ujistil Špaček, jenž naposledy nastoupil v extralize za Plzeň v sezoně 2004/05 při výluce NHL.
Bývalý hráč Floridy, Chicaga, Columbusu, Edmontonu, Buffala, Montrealu a Caroliny připustil, že se mu zpočátku příliš nechtělo ani na střídačku, přestože na obránce dohlížel delší dobu a s mužstvem byl jinak ve velmi úzkém kontaktu. Vše ale změnil oběd s týmovým lídrem Martinem Strakou.
Střídačka mě pohltila
"Říkal, že to tam není ono. Zkusil jsem si to tři utkání před koncem základní části a chytlo mě to. S rolí, kterou jsem měl celou sezonu, jsem byl spokojený. Dohlížel jsem na obránce a na celý tým shora, chodil na tréninky, ale necestoval jsem na zápasy ven," připomněl Špaček.
Jenže působení na střídačce ho zcela vtáhlo do děje a už nebylo cesty zpět. "A jsem za to rád, i když rodina možná ne. Ten hokej ve mně je, i když mě už nebaví hrát. Snad leda tak za staré pány," pousmál se Špaček. Na svých svěřencích pozoruje nárůst sebevědomí, který se promítl do zlepšeného herního projevu. "Kluci si začali hodně věřit a dodržují to, co jim naordinujeme. Začali tomu věřit," pochvaluje si.
Mají navíc za zády výborně chytajícího Marka Mazance. "A pak se zvedá celá obrana. Podobné to bylo, když tu byl Tuukka Rask," připomněl Špaček působení finské hvězdy zkraje sezony. Od gólmana Bostonu se prý hodně přiučili brankáři Plzně.
"Byl neskutečný, jak hrál s hokejkou, jak si chodil pro puky. Bylo vidět, jak se hokejem tady u nás hrozně baví, ale i Marek je ve hře s holí vynikající. Myslím, že naši gólmani se tím, že tady byl, hrozně posunuli. Byl na tréninku třeba jen 20 minut, ale tím, co na něm dělal a jak se připravoval, jim ukázal cestu a v další kariéře jim to hrozně pomohlo."
Smlouvu má Špaček s klubem do konce dubna. "Ale to je věc, která mě netíží, je otevřená a jen proto, abych mohl v klubu fungovat. Spolupráce bude dál, s klukama si vyhovíme. Jsme výborná parta, řekneme si svůj názor a to mě hrozně baví. Ale toho času, který tam kluci stráví... Obdivuju je. Nejsem přesvědčený, že bych to mohl někdy dělat," připustil Špaček.
Jak sám přiznal, až tak zapálený do hokeje není. I proto se nevrhl dosud na trenérskou práci naplno. "Všichni mě přemlouvají, abych si udělal nějaký licence a začal. Mě teď baví to play-off, ale nejsem si jistej, že bych to chtěl dělat, není to pro mě priorita," vysvětlil Špaček a dodal, že v současnosti radši sleduje hokejový vývoj svých dvou synů.
