Ještě předevčírem spolu mluvili po telefonu. Nyní už může Jan "Gusta" Havel na svého někdejšího spoluhráče Jaroslava Holíka jen vzpomínat. "Dodneška to byl můj nejlepší kamarád. Je mi těžče," řekl TÝDNU zlomeným hlasem legendární "Gusta" Havel.
Jak na Jaroslava Holíka vzpomínáte?
Jenom v dobrým. Pro mě to dnes byla strašná rána. Ještě předevčírem jsem s ním mluvil, a i když jsme tušil, že mu není nejlíp, jeho smrt mě zaskočila. Pro mě to byl jeden z nejlepších kamarádů a jedna z největších hokejových osobností. Je to krutý, ale život si nevybírá.
Od kdy se vlastně znáte?
Na naše seznámení vzpomínám moc rád. Víte, my kdysi byli soupeři v největším derby - já hrál za Kolín, Jarda za Havlíčkův Brod. A pak jsme na sebe narazili na vojně. On na mě: Ty burane, přijel jsi v rádiovce, uvidíme, co předvedeš... To bylo přivítání (smích).
Nejspíš si nebral servítky ani na ledě, ne?
Byl to lídr na ledě i v kabině, dokázal tým seřvat a vybičovat. Žil naplno. Soupeře dokázal skvěle vyprovokovat, nejvíc nesnášel Rusáky. I do mě, velkého kamaráda, pořád rejpal. To víte, on byl Duklák a já zas sparťan tělem i duší. Odchod z Dukly do Sparty mi nemohl odpustit. Kdyby mohl, tak mě na tom ledě napíchl. Ty zápasy byly hodně na hraně. Ale po utkání jsme odcházeli spolu a byli zas nejlepší kamarádi. Stejně tak v národním týmu.
Spoluhráči mu říkali Starej, jak ta přezdívka vůbec vznikla?
To vymyslel snad Honza Suchý a pak se to chytlo. Aby se rozeznalo, že je z bratrů Holíků ten starší. Já mu ale vždycky říkal Brumla, protože vždycky mluvil a přitom si olizoval pysk. Já na něj: Brumlo, přestaň a řekni něco čistě.
Vy i Jaroslav Holík jste byli mezi tou pěticí hráčů, která si na MS v roce 1969 před zápasem s Ruskem přelepila rudou hvězdu...
Ano, Jarda byl stejně jako já vysazený proti KSČ. Ten režim nás provokoval, chtěli jsme proti tomu něco udělat. Před prvním zápase jsme se tedy dohodli, že nepodáme soupeři ruce. Jenže když k tomu došlo, tak to Československá televize ustřihla. Jarda byl potom hlavní iniciátor toho, že si přelepíme hvězdičku. Taky ho pak jako jediného usvědčila fotka. Když jsme se vrátili domů, byla z toho mela. My přitom chtěli jen ukázat, že s režimem nesouhlasíme.
Holík byl proslulý tím, že často s něčím nesouhlasil. Troufal si na ostrou kritiku. Neradil jste mu, že by měl trochu brzdit?
To víte, že jo. Říkal jsem mu: Jardo, nemůžeš to říct takhle naplno. Neblbni, ty vole, vždyť to odneseme. Všichni jsme měli nějaký zážitky. V Moskvě jsme házeli drobný na zem a koukali, jak se ti beznozí lidé pro ně plazí. Ale neříkal jsem to. Věděl jsem, že za tohle by nás vyhodili z vojny a zavřeli. Doba nebyla příjemná. Ale on kritizoval hokej do poslední chvíle. V mnoha věcech měl pravdu. Pořád opakoval: Mě nezajímá, že mi to uškodí, říkám jenom pravdu. Byl to čestný chlap.
A jak na Jaroslava Holíka zavzpomínali na Twitteru další hokejové osobnosti?
Dnes odešla do hokejového nebe jedna z největších českých hokejových ikon... R.I.P. Jarda Holík @narodnihokej #legend #hockey #Czech
- Tomas Vosvrda (@TomasVosvrda) 17. Duben 2015
Zemřela legenda, jeden z nejlepších trenérů, pod kterým jsem měl tu čest hrát. Děkuju trenére #Jaroslav_Holík
- Michal Sivek (@michalsivek) 17. Duben 2015
Jaroslav Holík byl ten největší pracant před bránou, "číslo 5 na pětníku", pravý hokejový válečník a ŠÉF. Jeho srdce dnes v noci dotlouklo.
- Robert Záruba (@robertzaruba) 17. Duben 2015
