Zajímavá otázka. Přiznejme si to na rovinu. Ani jeden z finalistů nepatřil v předsezonních prognózách k nejžhavějším favoritům v dané konferenci.
Na západě se mluvilo o Dynamu, které Olegs Znaroks svým nesmlouvavým stylem vyšponoval na úroveň nebývale komplexního týmu takřka beze slabin, který má šanci získat Gagarinův zlatý hattrick.
Mluvilo se o Petrohradu, ostatně kdy jindy chcete získat titul než ve chvíli, kdy se vám v týmu sejdou veličiny jako Kovalčuk, Červenka, Jukka Jalonen či skvěle chytající Salák? To vše na platformě takřka bezedných zdrojů Gazpromu pod taktovkou samotného Alexandra Medveděva. Ani hvězdy, peníze či soustředění v exotických destinacích vám ale titul nezaručí, když se vytvoří ono obávané vakuum mezi hvězdami a partou.
Na východě byla premiantkou Kazaň, bohatý tatarstánský klub, ale ani tato základna ruské reprezentace neuspěla, jako by jí vítr z plachet symbolicky odvála blamáž v Soči. Barys Astana pro změnu vystřílel veškerou munici v základní části a v play-off prostě došel dech.
Kdepak. Do finále se dostal Metallurg Magnitogorsk, tým, u kterého se na startu sezony objevovaly spíše otázky typu: Je vůbec možné nahradit útok Mozyakin, Malkin, Kulyomin? Když ho nahradíte, utáhne to sám? A co když se kouč Mike Keenan opravdu zblázní a mužstvo rozhádá?
Postupně se začaly odpovědi rýsovat. Fantasy útok byl nahrazen beze zbytku. Mozyakin přivítal Zarypova s Kovářem a všichni víme, co se stalo. Ano, do jisté míry to tahle lajna odtáhla sama, ale ve správný čas dostala potřebnou podporu od ostatních. A Mike Keenan? Příjemně překvapil, Iron Mike zřejmě s věkem zmoudřel a po celou sezonu budoval v týmu dobrou a vítěznou atmosféru. Z "Magnitky" se stalo takřka neporazitelné monstrum. Soupeři vědí, jaká cesta vede k úspěchu. Eliminovat první útok. Jenže to se málokomu povede.
Pražský Lev je hodně podobný. Nově vybudovaný tým si pod taktovkou Kariho Jalonena neskutečně sedl. Velmi dobře vyvážený koktejl zkušeností, dravého mládí a kvalitních charakterových rysů. To vše v mnoha jazykových verzích. Ale pravdou je, že vedení prokázalo značný cit pro skladbu úspěšného kolektivu.
Pražský Lev na to šel od začátku dobře. Hned bylo jasné, že takto náročnou ligu je nutné hrát s adekvátním rozpočtem. Bez něj totiž můžete na úspěch čekat dlouhé roky. Je potřeba koupit dostatečně kvalitní hráče na všechny posty. A jak vidno, není třeba kupovat Kovalčuky apod. Za dané peníze máte půlku skvělého kádru, který táhne za jeden provaz. Ryzí majstrštyk se pak vedení podařil angažováním Petriho Vehanena. Je totiž známá pravda, že play-off dělá gólman.
Bitva o Gagarinův pohár bude z praktického hlediska soubojem Vehanena s Mozyakinem. To co tihle dva hodlají dokázat, ukáže až samotná série. Oba finalisté jsou před vrcholem naprosto zaslouženě a nezaujatého fanouška může těšit minimálně fakt, že si to opravdu rozdají ti nejlepší.
