Deprese z nulového počtu gólů v play-off? Ani náhodou. Jaromír Jágr před finále play-off opět sršel skvělou náladou. Veterán Bostonu zavzpomínal na zisk svého prvního Stanley Cupu i na svůj tehdy neobvyklý účes. "Divíte se, že jsem stále na živu? Tady mě máte!," vtipkoval s novináři před finálovou sérií s Chicagem Blackhawks.
V rámci dne pro média se Jágr rozmluvil o mnoha tématech. Při těch odlehčených často na přítomné novináře smíchy cenil zuby, naopak při otázkách na nadcházející finále zvážněl. Vidinu zisku třetího Stanley Cup nebere Jágr rozhodně na lehkou váhu.
O finále před 21 lety:
Konalo se v jiné aréně, byl jsem unavený ještě před zápasem, protože se muselo chodit do schodů cestou k ledu (smích). Poprvé jsem navíc poznal, jak vzrušující je poslouchat americkou hymnu v play-off. Všichni zpívali, bylo to opravdu vzrušující.
O nové aréně Chicaga:
Už si ani nepamatuji, kdy jsem tady naposledy hrál. Možná to bylo minulý rok, předtím jsem byl tři roky v Rusku. Musel bych si to vyhledat.
O cestě za prvním pohárem:
Když jsem vyhrál Stanley Cup poprvé, bylo mi teprve osmnáct, neuměl jsem ani moc mluvit anglicky. Byl jsem teprve deset měsíců pryč z mé rodné země, stýskalo se mi po domově. Pak jsme jen vyhrávali, vyhrávali a vyhrávali a nakonec získali pohár. Když jste mladí a daří se celému týmu, tak si vůbec neuvědomíte, jak těžké je něco takového dokázat.
O kvalitě týmu:
Skvělí hráči nikdy nemusejí zaručovat úspěch. Tým musí být zdravý a dva měsíce v absolutní formě. Jedině tak má šanci vyhrát.
O své veselé povaze:
Vždy se snažím, aby byla legrace. Média nevědí, jaký doopravdy jsem, ale když s nimi komunikuji, snažím se občas vtipkovat.
O nástrahách svého věku:
Není jednoduché hrát v jednačtyřiceti. Musíte tuhle hru opravdu milovat a tvrdě pracovat každý den, víc než ostatní kluci. Jen tak můžete nadále hrát.
O těžkosti dostat se na vrchol:
Stanley Cup je vysněný cíl pro každý tým, pro všechny hráče před startem sezony. Všech třicet týmů dělá maximum pro to, aby ho vyhráli.
O vlasovém sestřihu z roku 1992:
Vrátí se to zpátky, uvidíte za deset let! (šibalsky zamrkal) Nebyl jsem jediný, kdo tehdy takto vypadal. Možná jsem jen měl vlasy delší než ostatní. (smích)
O učení od zkušených hráčů:
Pokud je máte kolem sebe, nefunguje to tak, že k vám hráč přijde a řekne: "Sedni si vedle mne a já ti řeknu všechno, co vím." Učíte se den ode dne tím, že je pozorujete a posloucháte.
O letošních zápasech s Blackhawks:
Není pravda, že bychom je letos ještě nepotkali. Hrál jsem s nimi, hned dvakrát, ještě v Dallasu! Vím o nich všechno. (smích) Jednou vyhráli 8:1. Hráli úplně jiný hokej než ostatní týmy v západní konferenci. Byli rychlí, talentovaní, hbitost jim nechyběla ani v obraně. Jsou opravdu hodně rychlí.
O finálovém soupeři:
Máme před nimi respekt, jsou opravdu dobří. Vyhráli Prezidentovu trofej pro nejlepší tým základní části a teď jsou ve finále. Vím moc dobře, jak dobří jsou. Ale každý zápas je jiný, nikdy nevíte, jak dopadne. Budeme je respektovat, ale to neznamená, že jim darujeme pohár.
O chicagském kapitánovi Jonathanu Toewsovi, který prohlásil, že by chtěl být jako on:
Tak to by měl trochu zpomalit, je proti mně příliš rychlý. (smích)
O Michaelu Frolíkovi:
Pamatuji si ho z dob, kdy jsem hrál během výluky za Kladno. Bylo mu šestnáct let a už hrál za A-tým. Na mistrovství světa dvacítek hrál skvěle už v sedmnácti.
O přestupu do Bostonu:
Byl jsem šokován, když jsem se dozvěděl, že bych měl přestoupit. Chtěl jsem zůstat v Dallasu. Bylo to rozhodnutí managementu na poslední chvíli. Když mi potom oznámili, že má o mě zájem Boston, musel jsem se zeptat: "Jste si jistí, že opravdu chtějí mě?" Řekli, že ano. Tak jsem tady. (smích) Chtěl jsem se prostě ujistit o tom, že zde nebudu zbytečný, že tu o mě bude zájem. Musel jsem se o tom ujistit třikrát.
O Stanley Cupu:
Neviděl jsem ho 21 let. Je velký a těžký. (s úsměvem)
O slavném gólu proti Chicagu (díky gólu Jaromíra Jágra otočili hráči Blackhawks první zápas série, kterou poté vyhráli jasně 4:0):
Nepamatuji si úplně všechno. V tom utkání jsme nakupili hodně chyb. Byl jsem šťastný, že jsem vstřelil tak hezký a důležitý gól. I když to byl teprve první sériový zápas, myslím, že to byl klíčový zápas. Dal jsem ale i důležitější góly, když se rozhodovalo o bytí a nebytí. Jako třeba v prvním kole play-off v roce 1998 proti New Jersey.
| David Krejčí o Jágrovi |
| Navzdory vedení v kanadském bodování play-off nebyl středem pozornosti. Zámořští novináři se v rámci dne pro média často dotazovali na jednačtyřicetiletého Jaromíra Jágra. Ani David Krejčí neušel této otázce. "Když jsem byl malý a v televizi dávali NHL, vždy tam byl právě Pittsburgh. Nevzpomínám si na jiný tým," přiznal sedmadvacetiletý hokejista fakt, že Jaromíra Jágra sledoval už od mládí. V jedné lajně se spolu setkali až na olympijských hrách ve Vancouveru. "Byl jsem dost nervózní," uvedl Krejčí. |
